Město, strážníci, občané. Kdo je platí a komu slouží?
Ale když se na můj přestupek podíváte s odstupem, zas až tak jisté to není.
Automobil je služební, naše firma se sídlem ve středu města tu občas zkrátka parkovat potřebuje. K tomu je vyhrazený prostor, který si za tímto účelem společnost pět let řádně platí. A to i v případě, že místo k zaparkování nenajdeme. Dlužno říci, že právě proto zadní část inkriminovaného automobilu povolenou zónu přesahovala, i když předek s hranicí vymezeného pásma téměř lícoval. Strážníci přijeli okamžitě, zastavili v místě zákazu zastavení a vysvětlili mi, proč budu platit pokutu. Já jim naopak zase vysvětlovala, proč bych neměla. A že když není nikde jinde místo, mohl by se ten zadek auta za hranicí možností tolerovat. Zbytečně, moje vina je zřejmá a jiné aspekty do své práce tahat nemohou. Naši diskutující skupinku minuli starosta i místostarosta. Ti už do své práce nemohou tahat vůbec nic, protože oba sice na pozdrav přátelsky kývli, ale pak skrze mne prošli tak rychle, jako bych byla Hopkirk, rozuměj vzduch.
Pokuty se platit musí - padni komu padni. Ale je to tak skutečně?
Městská policie slouží městu a město přece slouží občanům, že?
Jsem přesvědčena, že strážníci by se měli zabývat zejména těmi problémy, které lidi skutečně trápí. Tím je vandalismus, bezpečnost, rušení veřejného pořádku, nočního klidu a alkoholismus mládeže. Tam jsou ale jejich legislativní možnosti omezené a střežit pořádek je tak daleko těžší. Nejpohodlnější je proto kontrolovat parkování těm, kteří do města jezdí pravidelně, těm, kteří tu bydlí či pracují. A také parkují a každý den proto o své placené místo bojují.
Stačí kamerou sledovat, jestli se jejich automobily s parkovací kartou strefí tam, kam patří, protože jestli ne, způsobují městu újmu a je třeba jim vyčinit.
Pokuta je výchovný prostředek, sděluje vedení města. Správně, tito spolehliví lidé výchovné zákroky policistů bezpochybně potřebují. A jelikož jsou slušní, tak za ně také na místě zaplatí. Městská kasa je bohatší a veřejný prostor bezpečnější.
Proto jsem bez řečí zaplatila pokutu i já. A chystala se splnit neodkladný příkaz vozidlo přeparkovat. Ale kam? Všude bylo plno, a tak jim nezbylo než mě i s autem vykázat ven, na periférii.
Argumentovat, že mám nárok na vyhrazený prostor, by bylo házení hrachem na radniční zeď. Mou bezradnost ukončila spásná myšlenka. Botičku si vyžádám zpět, a až do zavírací doby autíčko ponechám pod kukátkem policejní stanice.
Má to ale jednu potíž. Jsem slušná a s veřejným cejchem na autě by se mi dnes těžko pracovalo. Avšak i to je na dobré cestě, vždyť prioritou městské policie je přece nás, spořádané občany, převychovat.
Sylva Heidlerová
Nehanobme pomníky Covidem! Možná slyším trávu růst.
Oslavy osvobození 75. výročí konce druhé světové války proběhly v České republice bez jásotu, bez potlesku, s pietou. Doznívala vlna pandemie chřipky Covid-19. Bohužel někde se řečnilo i mlčky, a to slovy do kamene tesanými.
Sylva Heidlerová
Tak trochu za čárou … první linie
Pohřby v době pandemie jsou vzácnou společenskou událostí. Bez ohledu na počet přítomných jsou povolené - s kondolencí, v rouškách, s odstupem. Smuteční síň je dezinfikovaná.
Sylva Heidlerová
Bez vás to zvládneme!
Květná neděle, čtvrtý týden karantény. Nesmíme se navštěvovat. Nakupujeme jen to nezbytné, ven vycházíme v nejnutnějším případě, ne více než dva lidé v metrových odstupech. Jsme lidé disciplinovaní, vláda nás chválí.
Sylva Heidlerová
Jak jsem nakoupila, tak prodávám
Manžel si už léta libuje v obchodních centrech. Přesto že je samotář a introvert, a nebo možná právě proto. Tvrdí, že mu velký, anonymní prostor vyhovuje, od nikoho rady nepotřebuje, notabene ode mne.
Sylva Heidlerová
Úředníkova kariéra roste s počtem podřízených
Právě odjeli. Tři úřednici strávili v cizí kanceláři dva dny. Namátková kontrola z ministerstva „bez důvěry“. Žádná pochybení odhalena nebyla. Předpokládáte úlevu?
Sylva Heidlerová
Panebože, to by nás ti Němci hnali...
Nedělní podvečer. Sněží, je námraza. Jedu v koloně, vracíme se z divadla. Z pohádky o čertech. Vzadu v dětské sedačce si malý chlapeček ještě pobrukuje melodii z pekelné scény.
Sylva Heidlerová
Voli, voli, voliči a okrskoví komi, komi, komici
Že ve volebních místnostech dochází k pochybením, manipulacím a dokonce k podvodům o tom žádná? Kdo za to odpovídá a kdo za to platí?
Sylva Heidlerová
Život na jehlách aneb kdo mi jednou jehlu navleče?
Moje životní ponaučení: ženám pod padesát prodáš jehly leda v obuvi. Ty na jehlách žijí. Ženy po padesátce je hledají v kupce sena, ty s nimi šijí.
Sylva Heidlerová
Za Pandrholu a jeho koblihu
Zákon o střetu zájmů - novela. Veřejnost sleduje příjmy politiků - ministrů, poradců i primátorů. A jéje. Veřejnost registruje příjmy politiků - starostů, místostarostů, radních i zastupitelů. Nechoď, Vašku, s pány na led...
Sylva Heidlerová
Narodila se máma
Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn. Navrch radost, uvnitř smutek, a tak trochu skrytý žal. Potkaly jsme se. Co na ni já?
Sylva Heidlerová
Když jsou rodiče rukojmími svých dětí. Interaktivní blog.
Byli jednou jedni manželé, kteří založili hospodu. Co hospodu - penzion i usedlost. Dřeli do úmoru od nevidím do nevidím, posluhovali zákazníkům i dobytku. A vychovávali tři syny. Nezvonil zvonec, nebyl pohádky konec.
Sylva Heidlerová
Bez vody nelze žít. A já byla takový skrblík. A takový škodič!
Parno, dusno, sucho. Požáry! Žízeň! Tiskové agentury napříč světem i náboženstvím hlásají: Lidstvu dochází voda. A bez vody nelze žít, dodávají oslovení odborníci.
Sylva Heidlerová
Není kouře bez ohýnku, není nad pokakanou plínku
Měla jsem je ráda, ty dřívější hospody. Útočiště dospělých, do kterého děti mohly nakukovat jen zpovzdálí a s touhou. V krčmě jsme si kupodivu rovni, jdeme tam za stejným účelem. S přídechem zapovězeného se těšíme,
Sylva Heidlerová
Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán! Něco o tom vím
V recepci chatové osady zaslechnu telefonní hovor: „Ne, ne, jízdní řády v hlavě nemám, nemůžu vám pomoci. Ne, tady v lesích není internetové připojení. Too joo! Veřejná doprava u nás občas funguje.“ Začnu se ošívat...
Sylva Heidlerová
Vážená společnosti Českých drah, jménem autorky se omlouvám za komplikace při čtení blogu
Jedu si pro cenu bloggerů! Vlakem do Prahy a zpět. Jízdenku kupuji elektronicky, včas, vybírám ji pečlivě. Mojí podmínkou je vystoupit na Smíchově cestou tam a ve stanici Plzeň – zastávka cestou zpět.
Sylva Heidlerová
Dejte nám svátek! S celou demisí
Poznáme státní svátek podle toho, že vlají prapory na úřadech? Že klademe věnce? Kéž by to bylo tak jednoduché. Vláda nám stanovila daleko komplikovanější rozlišovací znamení.
Sylva Heidlerová
Je libo vytřít si Masarykem?
Během společné návštěvy kamarádka odskočí na toaletu. Vzápětí se vrací a rozpačitě prosí o ubrousek. On tam není papír? Je, ale ten já prostě použít nedokážu. Nechápu.
Sylva Heidlerová
Život se musí užít! Ten mají rodiče jen jeden, zato dětí, těch mohou mít...
Tak jaképak ohledy a štráchy. Chtějí brát beze ztrát. A jejich děti to budou chtít taky. Pořízení nového cestovního pasu odkládám na dobu nezbytně nutnou. Nerada totiž trávím čas v místnosti přeplněné lidmi.
Sylva Heidlerová
Papeži, papeži, kolik je hodin na věži?
Bylo nebylo sobotní ráno, 25. března 2017, osm hodin polo - letního času. Babičko, to je přece hloupost, to říkáš špatně, vždyť teprve začalo jaro - jarního času! Ne, ne, říkám to správně, ale hloupost to je.
Sylva Heidlerová
Jak jsem v nemocnici prozřela, aniž bych u okna byla
Banální operační zákrok ve fungl nové nemocnici. Nejistá ve svých pocitech i projevech tisknu ráno zvonek s nápisem gynekologie. Záhy jsem zdrcená.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2429x