Reklama, při které mi není dobře. Reklama, která mě dojímá, sevře a zabolí. Spot, který jeho tvůrci vnutili každé jedné české domácnosti v adventním čase snad stokrát. A stokrát opakovaná lež se stává pravdou (Joseph Goebbels).
Reklama na to, že když můžete s přáteli zadarmo klábosit o blbostech, je zcela v pořádku, že svoji babičku zapomenete o Štědrém večeru na nádraží.
Bělovlasá stařenka, s rukama obtěžkanýma balíčky, s očekáváním vystupuje z vlaku. Po chvíli stojí na peróně osamělá, bezradná. Marně se rozhlíží, zoufale vyčkává. Nádherná, laskavá, pohádková bábinka. Chvěje se ve studeném průvanu. Časem jí i brýle zamrznou. Naději odzvoní. Protože ti, na které spoléhala a kterým veze dárky, sedí doma v teple, povalují se v křeslech u televize, popíjí, pojídají a bezplatně telefonují.
Ale konec dobrý, všechno dobré. Když je mobilní telefony dostatečně unaví, padne tátův unuděný pohled i na opuštěné křeslo. A kvapem utíká pro svého zapomenutého hosta, pro svoji maminku. A ta nerudná stařena jim pak za to doma všechno sní.
Jaké zadostiučinění. Jaký inspirativní příběh. Kupujte si ho, prožívejte ho!
Vaši prarodiče o Štědrém večeru jistě ocení chvíle, kdy můžete hovořit s kdekým do aleluja. Oni počkají! Od večera do rána a od rána do včera, od rána do rána. Neomezeně plkejte v telefonu o ničem, stahujte si aplikace do mobilů. Vždyť to nic nestojí, jen váš čas.
Vy ho máte dost, a té babce na nádraží už nic neuteče. Myslíte?
Tak hurá pro ty virtuální hovorové minuty. A návdavkem si vezměte i ty naše. Výhodně, bezplatně, zadarmo! Protože my naši babičku za nic na světě nedáme. Není to reklama. Není to lež a není opakovaná.
Přesto je pravdou.
