Dejte nám svátek! S celou demisí
Ten významný den identifikujeme podle toho, že jsou zavřeny obchody s prodejní plochou větší než 200 metrů čtverečních. Ale ani to samo o sobě ještě svátek opravdovým svátkem nedělá. Marně se musíte dobývat také do zastaváren, second handů a zařízení určených ke sběru a výkupu odpadů. A kdy že tento ryzí okamžik nastane?
To určují páni poslanci, a tak v tom logiku ani systém nehledejte. Je potřeba to odříkat jako básničku.
1. ledna, v Den obnovy samostatného českého státu a na Nový rok je zavřeno. Jasně, předtím jsme se přejedli i přepili. Ledaže by došly petardy. Ale ty jsou k mání i ve sklepě u Vietnamce. Čili žádná újma.
Začínám se smiřovat s tím, že o Velkém pátku nenakoupím. Víte, že to mi vadí ze všeho nejméně? Vždyť v tento den zemřel Ježíš. Základem církevní tradice na Velký pátek je půst a klid. Věř nebo nevěř, krámy i brány sběrných dvorů však zůstávají dokořán. A v ruce držím pozvánku na slavnostní večer o Velkém pátku spojený s oceněním okresních sportovců a bohatým občerstvením, jemuž dominuje rostbíf, řízky a uzeniny.
Na svá pracoviště se nevracíme ani o Velikonočním pondělí. Pravděpodobně proto, abychom dodržovali zvyky lidové, byť místy trochu připitomělé. Ale pozor! V tomto povznášejícím okamžiku zákon káže unisono: zavřít!
První ranní zpráva následujícího dne je proto z pochopitelných důvodů mimořádně dramatická. Představte si tu hrůzu, někde v jižních Čechách obchodní inspektoři dopadli a na světlo boží vytáhli hříšníka. Nestyděl se a prodával. K soudu s ním, tam už mu to spočítají. Stahují se nad ním mračna i pětimilionová pokuta.
Teď pozor. Je tu 1. máj - svátek práce, letos v pondělí. Zoufalý soused klepe na dveře, jestli nemáme cibuli. Po víkendu vykukuje ze spíže jen tvrdá skýva a kousek naloženého bůčku. Proč že si neskočí nakoupit? To dá rozum, je skutečný svátek, je zavřeno. Představte si, a ono just a právě není! Rozum to sice dá, ale hlava nebere.
Soustřeďme se! Další významný den je 8. květen, Den vítězství. Tady přituhuje. Osvobození smíme oslavovat, pít, jíst, zpívat, hodovat, co hrdlo ráčí. Ale bacha! Zakázáno je nakupovat, lépe řečeno prodávat. Pokladní namísto za kasou sedí doma. A tak ti, co takové zastání nemají, si ve službě neskočí ani pro svačinu.
Panika a nervozita při rodinném zásobování stoupá před tuplovanými svátky: 5. červenec - Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, 6. červenec – Den upálení Mistra Jana Husa.
Klid, tady dobrý. Můžeme všechno: do zastavárny, do sekáče, i juchat do alelujá. I když neměli bychom tak hrůznou smrt vlastně v tichu oplakávat?
Truchlit v rodinném kruhu je ale obchodníkům každopádně povoleno nad umučením svatého Václava 28. září, v Den české státnosti. To tedy, milí Václavové, smutněte, anebo si přípitek opatřete do zásoby. Rolety prodejen zůstanou stažené.
Zákaz, upřesňuji zákaz prodeje, nikoli prohibice, se zopakuje i 28. října, v Den vzniku samostatného československého státu, tak toho proviantu pro jistotu vezměte více. Samostatní, to sice jo, ale co je pro nás dobré, nevíme. Nepřetržitá provozní doba supermarketů by prý poškodila naše příbuzenské vztahy.
A jsou tu Vánoce. To je panečku nářez. Naštěstí je i naše sněmovna alespoň na Štědrý den štědrá. V posvátném čase vymezila dobu, kdy si zaběhneme pro rohlíky.
Že v tom výčtu něco chybí? Ano, 17. listopad, Den boje za svobodu a demokracii. Zde to konečně zavání hlavou a patou! Pravý svátek to vzhledem k výše uvedeným indiciím u nás samozřejmě není. Stejně tak jako u nás není ani pravá svoboda ani pravá demokracie. A vida, mezitím co tu mudruji, podala vláda demisi. Tak třeba už nám nadobro dá svátek. Ten pravý!
Sylva Heidlerová
Nehanobme pomníky Covidem! Možná slyším trávu růst.
Oslavy osvobození 75. výročí konce druhé světové války proběhly v České republice bez jásotu, bez potlesku, s pietou. Doznívala vlna pandemie chřipky Covid-19. Bohužel někde se řečnilo i mlčky, a to slovy do kamene tesanými.
Sylva Heidlerová
Tak trochu za čárou … první linie
Pohřby v době pandemie jsou vzácnou společenskou událostí. Bez ohledu na počet přítomných jsou povolené - s kondolencí, v rouškách, s odstupem. Smuteční síň je dezinfikovaná.
Sylva Heidlerová
Bez vás to zvládneme!
Květná neděle, čtvrtý týden karantény. Nesmíme se navštěvovat. Nakupujeme jen to nezbytné, ven vycházíme v nejnutnějším případě, ne více než dva lidé v metrových odstupech. Jsme lidé disciplinovaní, vláda nás chválí.
Sylva Heidlerová
Jak jsem nakoupila, tak prodávám
Manžel si už léta libuje v obchodních centrech. Přesto že je samotář a introvert, a nebo možná právě proto. Tvrdí, že mu velký, anonymní prostor vyhovuje, od nikoho rady nepotřebuje, notabene ode mne.
Sylva Heidlerová
Úředníkova kariéra roste s počtem podřízených
Právě odjeli. Tři úřednici strávili v cizí kanceláři dva dny. Namátková kontrola z ministerstva „bez důvěry“. Žádná pochybení odhalena nebyla. Předpokládáte úlevu?
Sylva Heidlerová
Panebože, to by nás ti Němci hnali...
Nedělní podvečer. Sněží, je námraza. Jedu v koloně, vracíme se z divadla. Z pohádky o čertech. Vzadu v dětské sedačce si malý chlapeček ještě pobrukuje melodii z pekelné scény.
Sylva Heidlerová
Voli, voli, voliči a okrskoví komi, komi, komici
Že ve volebních místnostech dochází k pochybením, manipulacím a dokonce k podvodům o tom žádná? Kdo za to odpovídá a kdo za to platí?
Sylva Heidlerová
Život na jehlách aneb kdo mi jednou jehlu navleče?
Moje životní ponaučení: ženám pod padesát prodáš jehly leda v obuvi. Ty na jehlách žijí. Ženy po padesátce je hledají v kupce sena, ty s nimi šijí.
Sylva Heidlerová
Za Pandrholu a jeho koblihu
Zákon o střetu zájmů - novela. Veřejnost sleduje příjmy politiků - ministrů, poradců i primátorů. A jéje. Veřejnost registruje příjmy politiků - starostů, místostarostů, radních i zastupitelů. Nechoď, Vašku, s pány na led...
Sylva Heidlerová
Narodila se máma
Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn. Navrch radost, uvnitř smutek, a tak trochu skrytý žal. Potkaly jsme se. Co na ni já?
Sylva Heidlerová
Když jsou rodiče rukojmími svých dětí. Interaktivní blog.
Byli jednou jedni manželé, kteří založili hospodu. Co hospodu - penzion i usedlost. Dřeli do úmoru od nevidím do nevidím, posluhovali zákazníkům i dobytku. A vychovávali tři syny. Nezvonil zvonec, nebyl pohádky konec.
Sylva Heidlerová
Bez vody nelze žít. A já byla takový skrblík. A takový škodič!
Parno, dusno, sucho. Požáry! Žízeň! Tiskové agentury napříč světem i náboženstvím hlásají: Lidstvu dochází voda. A bez vody nelze žít, dodávají oslovení odborníci.
Sylva Heidlerová
Není kouře bez ohýnku, není nad pokakanou plínku
Měla jsem je ráda, ty dřívější hospody. Útočiště dospělých, do kterého děti mohly nakukovat jen zpovzdálí a s touhou. V krčmě jsme si kupodivu rovni, jdeme tam za stejným účelem. S přídechem zapovězeného se těšíme,
Sylva Heidlerová
Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán! Něco o tom vím
V recepci chatové osady zaslechnu telefonní hovor: „Ne, ne, jízdní řády v hlavě nemám, nemůžu vám pomoci. Ne, tady v lesích není internetové připojení. Too joo! Veřejná doprava u nás občas funguje.“ Začnu se ošívat...
Sylva Heidlerová
Vážená společnosti Českých drah, jménem autorky se omlouvám za komplikace při čtení blogu
Jedu si pro cenu bloggerů! Vlakem do Prahy a zpět. Jízdenku kupuji elektronicky, včas, vybírám ji pečlivě. Mojí podmínkou je vystoupit na Smíchově cestou tam a ve stanici Plzeň – zastávka cestou zpět.
Sylva Heidlerová
Je libo vytřít si Masarykem?
Během společné návštěvy kamarádka odskočí na toaletu. Vzápětí se vrací a rozpačitě prosí o ubrousek. On tam není papír? Je, ale ten já prostě použít nedokážu. Nechápu.
Sylva Heidlerová
Život se musí užít! Ten mají rodiče jen jeden, zato dětí, těch mohou mít...
Tak jaképak ohledy a štráchy. Chtějí brát beze ztrát. A jejich děti to budou chtít taky. Pořízení nového cestovního pasu odkládám na dobu nezbytně nutnou. Nerada totiž trávím čas v místnosti přeplněné lidmi.
Sylva Heidlerová
Papeži, papeži, kolik je hodin na věži?
Bylo nebylo sobotní ráno, 25. března 2017, osm hodin polo - letního času. Babičko, to je přece hloupost, to říkáš špatně, vždyť teprve začalo jaro - jarního času! Ne, ne, říkám to správně, ale hloupost to je.
Sylva Heidlerová
Jak jsem v nemocnici prozřela, aniž bych u okna byla
Banální operační zákrok ve fungl nové nemocnici. Nejistá ve svých pocitech i projevech tisknu ráno zvonek s nápisem gynekologie. Záhy jsem zdrcená.
Sylva Heidlerová
Já vím, že správnej blogger tvrdej chleba má!
Bloggeři! Novodobá skupina podivínů. Ti, pro něž jsou vlastní slova terapií. Už rok k nim patřím. Rok jsem bloggerkou.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2429x