Úředníkova kariéra roste s počtem podřízených
Ale kdepak, ještě na odchodu už varovně zvedali prst - jen neusnout na vavřínech! Přijdou zase a jiní. Druhé ministerstvo, řídící nebo auditní orgán, finanční úřad, platební agentura. Úředníci, vrchní komisaři, kontroloři, metodici, … jejichž barvy i pozice se mění rychleji než semafor. Znovu a pořád, rok i deset let zpátky. Zatímco naše vláda je buď v demisi, nebo bez důvěry, prašť jako uhoď, oni se ohlašují neúnavně. Unavení jsme my. Nefunkční vedení státu je živná půda pro úřednický aparát, který se množí jako houby po dešti. Začíná mít moc, leckdy neomezenou. A s mocí roste chuť. Připomeňme Parkinsonův zákon: "Každý úředník přidělává práci ostatním." Ozbrojený všemožnými razítky a štemply tak likviduje škodnou – poddajné poddané!
Ještě se držíme. Ještě dodržujeme předpisy a pravidla, ještě dýcháme. Ale jak dlouho? Jak dlouho ještě vydržíme šlapat vodu?
Pokud jste někdy měli co do činění s dotačními penězi, měli jste také co do činění se strachem. Se strachem všudypřítomným a trvalým, nikdy nevíte, kdy spadne klec. Protože tato práce bezchybně ani dělat nejde! A to je ten bič, to je ta hůl, kterou si byrokrat najde, když chce bít ty, kterým by měl z povahy věci poskytovat službu.
Například dnes to bylo o chlup. Dodatek ke smlouvě z roku 2008, ke správnému vedení účetnictví a k odvedenému dílu zcela nepotřebný, je předložen pouze v kopii. Originál má dodavatel, který více než deset let smlouvu naplňuje. V obdobném zbytečném dokumentu je zas požadováno písmo strojové, avšak stojí tam hůlkové. A logo EU není dostatečně veliké, největší, úplně největší na celém světě.
A jééééje. To vypadá na kolosální problém. Ministerští vážně pokyvují hlavou, radí se, požadují nápravu, nejlépe okamžitou. Proboha - čeho? Čeho nápravu?
Kdo platí, ten poroučí! A světe, div se, že ačkoli to zdálky i zblízka vypadá tak, že si občany platí stát, je to ve skutečnosti přesně naopak. Ten rozbujelý aparát si platíme my. Jako občané v něm za to máme jedinou jistotu: Každé ráno vyjde v Čechách slunce a s ním každé ráno vyjde nová legislativa. Kdo nezažil, neuvěří. Nevyšetřujte, prosím, k čemu se mnou uvedené absurdity vztahují, nejsem žádná hrdinka. Stát a jeho úřednická eskorta je nelítostná, nepředvídatelná, nelogická. Žijeme pod kuratelou, bojíme se říci vlastní názor. A když už se někdo přece jen osmělí a poukáže na zjevnou pitomost, zpravidla se dozví omleté klišé: "Tak to prostě po nás chtějí." Případně – „Takový je předpis.“ Prokristapána – kdo to chce a čí je to předpis???
Co uděláme, až nám nařídí, že se máme odrážet ušima, na hlavě nosit lékárničku a problikávat nosem? Možná se taková směrnice už někde chystá. S hlavou nad vodou vydrží v takové pozici jen málokdo.
Ten, kdo se nepotopí, bude milosrdně zbaven svéprávnosti. Blahoslavení chudí duchem.
PS – Toto není článek o Evropské unii, ale o České republice.
Sylva Heidlerová
Nehanobme pomníky Covidem! Možná slyším trávu růst.
Oslavy osvobození 75. výročí konce druhé světové války proběhly v České republice bez jásotu, bez potlesku, s pietou. Doznívala vlna pandemie chřipky Covid-19. Bohužel někde se řečnilo i mlčky, a to slovy do kamene tesanými.
Sylva Heidlerová
Tak trochu za čárou … první linie
Pohřby v době pandemie jsou vzácnou společenskou událostí. Bez ohledu na počet přítomných jsou povolené - s kondolencí, v rouškách, s odstupem. Smuteční síň je dezinfikovaná.
Sylva Heidlerová
Bez vás to zvládneme!
Květná neděle, čtvrtý týden karantény. Nesmíme se navštěvovat. Nakupujeme jen to nezbytné, ven vycházíme v nejnutnějším případě, ne více než dva lidé v metrových odstupech. Jsme lidé disciplinovaní, vláda nás chválí.
Sylva Heidlerová
Jak jsem nakoupila, tak prodávám
Manžel si už léta libuje v obchodních centrech. Přesto že je samotář a introvert, a nebo možná právě proto. Tvrdí, že mu velký, anonymní prostor vyhovuje, od nikoho rady nepotřebuje, notabene ode mne.
Sylva Heidlerová
Panebože, to by nás ti Němci hnali...
Nedělní podvečer. Sněží, je námraza. Jedu v koloně, vracíme se z divadla. Z pohádky o čertech. Vzadu v dětské sedačce si malý chlapeček ještě pobrukuje melodii z pekelné scény.
Sylva Heidlerová
Voli, voli, voliči a okrskoví komi, komi, komici
Že ve volebních místnostech dochází k pochybením, manipulacím a dokonce k podvodům o tom žádná? Kdo za to odpovídá a kdo za to platí?
Sylva Heidlerová
Život na jehlách aneb kdo mi jednou jehlu navleče?
Moje životní ponaučení: ženám pod padesát prodáš jehly leda v obuvi. Ty na jehlách žijí. Ženy po padesátce je hledají v kupce sena, ty s nimi šijí.
Sylva Heidlerová
Za Pandrholu a jeho koblihu
Zákon o střetu zájmů - novela. Veřejnost sleduje příjmy politiků - ministrů, poradců i primátorů. A jéje. Veřejnost registruje příjmy politiků - starostů, místostarostů, radních i zastupitelů. Nechoď, Vašku, s pány na led...
Sylva Heidlerová
Narodila se máma
Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn. Navrch radost, uvnitř smutek, a tak trochu skrytý žal. Potkaly jsme se. Co na ni já?
Sylva Heidlerová
Když jsou rodiče rukojmími svých dětí. Interaktivní blog.
Byli jednou jedni manželé, kteří založili hospodu. Co hospodu - penzion i usedlost. Dřeli do úmoru od nevidím do nevidím, posluhovali zákazníkům i dobytku. A vychovávali tři syny. Nezvonil zvonec, nebyl pohádky konec.
Sylva Heidlerová
Bez vody nelze žít. A já byla takový skrblík. A takový škodič!
Parno, dusno, sucho. Požáry! Žízeň! Tiskové agentury napříč světem i náboženstvím hlásají: Lidstvu dochází voda. A bez vody nelze žít, dodávají oslovení odborníci.
Sylva Heidlerová
Není kouře bez ohýnku, není nad pokakanou plínku
Měla jsem je ráda, ty dřívější hospody. Útočiště dospělých, do kterého děti mohly nakukovat jen zpovzdálí a s touhou. V krčmě jsme si kupodivu rovni, jdeme tam za stejným účelem. S přídechem zapovězeného se těšíme,
Sylva Heidlerová
Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán! Něco o tom vím
V recepci chatové osady zaslechnu telefonní hovor: „Ne, ne, jízdní řády v hlavě nemám, nemůžu vám pomoci. Ne, tady v lesích není internetové připojení. Too joo! Veřejná doprava u nás občas funguje.“ Začnu se ošívat...
Sylva Heidlerová
Vážená společnosti Českých drah, jménem autorky se omlouvám za komplikace při čtení blogu
Jedu si pro cenu bloggerů! Vlakem do Prahy a zpět. Jízdenku kupuji elektronicky, včas, vybírám ji pečlivě. Mojí podmínkou je vystoupit na Smíchově cestou tam a ve stanici Plzeň – zastávka cestou zpět.
Sylva Heidlerová
Dejte nám svátek! S celou demisí
Poznáme státní svátek podle toho, že vlají prapory na úřadech? Že klademe věnce? Kéž by to bylo tak jednoduché. Vláda nám stanovila daleko komplikovanější rozlišovací znamení.
Sylva Heidlerová
Je libo vytřít si Masarykem?
Během společné návštěvy kamarádka odskočí na toaletu. Vzápětí se vrací a rozpačitě prosí o ubrousek. On tam není papír? Je, ale ten já prostě použít nedokážu. Nechápu.
Sylva Heidlerová
Život se musí užít! Ten mají rodiče jen jeden, zato dětí, těch mohou mít...
Tak jaképak ohledy a štráchy. Chtějí brát beze ztrát. A jejich děti to budou chtít taky. Pořízení nového cestovního pasu odkládám na dobu nezbytně nutnou. Nerada totiž trávím čas v místnosti přeplněné lidmi.
Sylva Heidlerová
Papeži, papeži, kolik je hodin na věži?
Bylo nebylo sobotní ráno, 25. března 2017, osm hodin polo - letního času. Babičko, to je přece hloupost, to říkáš špatně, vždyť teprve začalo jaro - jarního času! Ne, ne, říkám to správně, ale hloupost to je.
Sylva Heidlerová
Jak jsem v nemocnici prozřela, aniž bych u okna byla
Banální operační zákrok ve fungl nové nemocnici. Nejistá ve svých pocitech i projevech tisknu ráno zvonek s nápisem gynekologie. Záhy jsem zdrcená.
Sylva Heidlerová
Já vím, že správnej blogger tvrdej chleba má!
Bloggeři! Novodobá skupina podivínů. Ti, pro něž jsou vlastní slova terapií. Už rok k nim patřím. Rok jsem bloggerkou.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2429x