Bez vás to zvládneme!
Což je namístě, protože plnit státní nařízení vyžaduje maximální pozornost, pohotovou interpretaci a mimořádnou vůli. Vládní zákazy a příkazy jsou nesrozumitelné, nesmyslné, plné paradoxních výjimek.
V tom, co a proč je ještě zavřené, čert aby se vyznal.
Potraviny ano. Otevře se obuv? Ano, prý děti rostou. Bože můj, o kolik vyrostla noha vašemu dítěti za měsíc? Myčky aut? Trafika? Vinotéky? Drogerie? Domácí potřeby? Stavebnictví? Papírnictví? Ano. A proč to, co ne, ne?
Povinnost nosit roušky! Že není, kde je brát? Fofrem se otevřou galanterie a metrový textil. Právo nakupovat? Různé věkové kategorie v odlišnou dobu, flexibilně každý den jinak.Testování? Ti s horečkou a příznaky, kteří se ho domáhali, o tom vědí své.
Avšak neuvěřitelné se stalo pravdou. My ty zmatečné rozkazy vážně respektujeme, protože autoritám pořád ještě věříme. Já, moje rodina, kolegové, přátelé, sousedé. Šijeme roušky, posíláme je potřebným, navlékáme je bezbranným dětem, jezdí v nich cyklisté, rodí v nich ženy!
Společně to zvládneme! Věříme si. Kupodivu věříme i rozhádanému krizovému štábu. O prezidentovi slyšet není, ani tomu se nedivíme. Vždyť je to starý, nemocný muž, hlavně ať je zdráv!
Přituhuje. Pořád nic nevíme, poradní sbor jednou hot a pak zas čehý. „Vydržať,“ nabádá velitel. Doba je těžká, taková drakonická!
A teď to přijde: Co je povoleno bohovi, není dovoleno volovi. Vyvolení, ti naši důvěryhodní papaláši, experti, se schází u stolu, pěkně svorně, rameno u ramene. Důvod je nabíledni, potřebují se poradit, co mají ještě zakázat. Ale pozor. Nejdřív trochu přetvářky manipulace a falše. Prezidentův mluvčí fotografuje: „Nasaďme si všichni podomácku vyrobené roušky, ať vypadáme jako obyčejní lidé. A pošleme jim to, jako že jsme s nimi.
Ironií je slogan pandemie: Společně to zvládneme! A takto nás chcete přesvědčit?
Pak hrají kličkovanou, vždyť to znáš. Jeden mění barvu roušky, prezident přísahá, že si sýr prostrkal skrze ni, jiný skládá funkci.
Tak abyste věděli, nejste jako obyčejní lidé! Zklamali jste nás. Víru ve vás, příklad, který spojuje. Bez vás to zvládneme! A Vy, páni konšelé, možná jednou dojdete "drakonické" odplaty!
PS. Mě ani tolik nepobouřilo, že se sešli a jedli, ale že na nás hráli tu lacinou maškarádu!
Sylva Heidlerová
Nehanobme pomníky Covidem! Možná slyším trávu růst.
Oslavy osvobození 75. výročí konce druhé světové války proběhly v České republice bez jásotu, bez potlesku, s pietou. Doznívala vlna pandemie chřipky Covid-19. Bohužel někde se řečnilo i mlčky, a to slovy do kamene tesanými.
Sylva Heidlerová
Tak trochu za čárou … první linie
Pohřby v době pandemie jsou vzácnou společenskou událostí. Bez ohledu na počet přítomných jsou povolené - s kondolencí, v rouškách, s odstupem. Smuteční síň je dezinfikovaná.
Sylva Heidlerová
Jak jsem nakoupila, tak prodávám
Manžel si už léta libuje v obchodních centrech. Přesto že je samotář a introvert, a nebo možná právě proto. Tvrdí, že mu velký, anonymní prostor vyhovuje, od nikoho rady nepotřebuje, notabene ode mne.
Sylva Heidlerová
Úředníkova kariéra roste s počtem podřízených
Právě odjeli. Tři úřednici strávili v cizí kanceláři dva dny. Namátková kontrola z ministerstva „bez důvěry“. Žádná pochybení odhalena nebyla. Předpokládáte úlevu?
Sylva Heidlerová
Panebože, to by nás ti Němci hnali...
Nedělní podvečer. Sněží, je námraza. Jedu v koloně, vracíme se z divadla. Z pohádky o čertech. Vzadu v dětské sedačce si malý chlapeček ještě pobrukuje melodii z pekelné scény.
Sylva Heidlerová
Voli, voli, voliči a okrskoví komi, komi, komici
Že ve volebních místnostech dochází k pochybením, manipulacím a dokonce k podvodům o tom žádná? Kdo za to odpovídá a kdo za to platí?
Sylva Heidlerová
Život na jehlách aneb kdo mi jednou jehlu navleče?
Moje životní ponaučení: ženám pod padesát prodáš jehly leda v obuvi. Ty na jehlách žijí. Ženy po padesátce je hledají v kupce sena, ty s nimi šijí.
Sylva Heidlerová
Za Pandrholu a jeho koblihu
Zákon o střetu zájmů - novela. Veřejnost sleduje příjmy politiků - ministrů, poradců i primátorů. A jéje. Veřejnost registruje příjmy politiků - starostů, místostarostů, radních i zastupitelů. Nechoď, Vašku, s pány na led...
Sylva Heidlerová
Narodila se máma
Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn. Navrch radost, uvnitř smutek, a tak trochu skrytý žal. Potkaly jsme se. Co na ni já?
Sylva Heidlerová
Když jsou rodiče rukojmími svých dětí. Interaktivní blog.
Byli jednou jedni manželé, kteří založili hospodu. Co hospodu - penzion i usedlost. Dřeli do úmoru od nevidím do nevidím, posluhovali zákazníkům i dobytku. A vychovávali tři syny. Nezvonil zvonec, nebyl pohádky konec.
Sylva Heidlerová
Bez vody nelze žít. A já byla takový skrblík. A takový škodič!
Parno, dusno, sucho. Požáry! Žízeň! Tiskové agentury napříč světem i náboženstvím hlásají: Lidstvu dochází voda. A bez vody nelze žít, dodávají oslovení odborníci.
Sylva Heidlerová
Není kouře bez ohýnku, není nad pokakanou plínku
Měla jsem je ráda, ty dřívější hospody. Útočiště dospělých, do kterého děti mohly nakukovat jen zpovzdálí a s touhou. V krčmě jsme si kupodivu rovni, jdeme tam za stejným účelem. S přídechem zapovězeného se těšíme,
Sylva Heidlerová
Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán! Něco o tom vím
V recepci chatové osady zaslechnu telefonní hovor: „Ne, ne, jízdní řády v hlavě nemám, nemůžu vám pomoci. Ne, tady v lesích není internetové připojení. Too joo! Veřejná doprava u nás občas funguje.“ Začnu se ošívat...
Sylva Heidlerová
Vážená společnosti Českých drah, jménem autorky se omlouvám za komplikace při čtení blogu
Jedu si pro cenu bloggerů! Vlakem do Prahy a zpět. Jízdenku kupuji elektronicky, včas, vybírám ji pečlivě. Mojí podmínkou je vystoupit na Smíchově cestou tam a ve stanici Plzeň – zastávka cestou zpět.
Sylva Heidlerová
Dejte nám svátek! S celou demisí
Poznáme státní svátek podle toho, že vlají prapory na úřadech? Že klademe věnce? Kéž by to bylo tak jednoduché. Vláda nám stanovila daleko komplikovanější rozlišovací znamení.
Sylva Heidlerová
Je libo vytřít si Masarykem?
Během společné návštěvy kamarádka odskočí na toaletu. Vzápětí se vrací a rozpačitě prosí o ubrousek. On tam není papír? Je, ale ten já prostě použít nedokážu. Nechápu.
Sylva Heidlerová
Život se musí užít! Ten mají rodiče jen jeden, zato dětí, těch mohou mít...
Tak jaképak ohledy a štráchy. Chtějí brát beze ztrát. A jejich děti to budou chtít taky. Pořízení nového cestovního pasu odkládám na dobu nezbytně nutnou. Nerada totiž trávím čas v místnosti přeplněné lidmi.
Sylva Heidlerová
Papeži, papeži, kolik je hodin na věži?
Bylo nebylo sobotní ráno, 25. března 2017, osm hodin polo - letního času. Babičko, to je přece hloupost, to říkáš špatně, vždyť teprve začalo jaro - jarního času! Ne, ne, říkám to správně, ale hloupost to je.
Sylva Heidlerová
Jak jsem v nemocnici prozřela, aniž bych u okna byla
Banální operační zákrok ve fungl nové nemocnici. Nejistá ve svých pocitech i projevech tisknu ráno zvonek s nápisem gynekologie. Záhy jsem zdrcená.
Sylva Heidlerová
Já vím, že správnej blogger tvrdej chleba má!
Bloggeři! Novodobá skupina podivínů. Ti, pro něž jsou vlastní slova terapií. Už rok k nim patřím. Rok jsem bloggerkou.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2429x