Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Život se musí užít! Ten mají rodiče jen jeden, zato dětí, těch mohou mít...

Tak jaképak ohledy a štráchy. Chtějí brát beze ztrát. A jejich děti to budou chtít taky. Pořízení nového cestovního pasu odkládám na dobu nezbytně nutnou. Nerada totiž trávím čas v místnosti přeplněné lidmi.

Lidmi netrpělivě podupávajícími, zjara povětšinou chrchlajícími, s kapesníkem u nosu. Zájem všech se upírá jen a pouze k světelnému číselníku pořadí.

Koukám, že za těch deset let to tu doznalo podstatné změny. Čekárna pro občany slouží zřejmě ještě jako jesle. Dítě tu brečí odevšad, kam se podíváš! Nespletla jsem se? Nejsem já v dětské poradně?

Rodiče šišlají ze všech koutů a malé potomky všelijak nakrucují. Stolek s prospekty se právě osvědčil jako provizorní přebalovací pult. Božínku, to je ale maličkaté miminečko. Prý je tomu teprve sedm dní. Co tu s ním proboha zamýšlejí?

Moment. Maminka to nemluvněti zřetelně, nahlas a pořád dokola vysvětluje: „Jeníčku, ukaž jim očička, nespinkej, nebo tě nevyfotografují a poženou nás sem znovu,“ nabádá a všelijakým pošťuchováním se ho snaží probrat ze sladkého spánku.

Směrem k mému údivem zdviženému obočí pronese: „Jsme tu už potřetí, zatím nikdy neotevřel oči a bez toho mu pas nevystaví.“  

Aha, tak to sem to děťátko patrně nesli rovnou z porodního sálu. Aby vycestovalo bez prodlení!

„Víte, potřebujeme si zajet na nákupy do Německa.“

Pane jo, to je mi Jeníčka upřímně líto. Ani se nedivím, že se na to nechce dívat. Zatímco jiná novorozeňata si jedou z porodnice domů jako v bavlnce, tento uzlíček míří v autosedačce rovnou do zahraničních supermarketů. A ještě předtím do čekáren, které těžko zvládá dospělý jedinec, natož týdenní neviňátko.

No nic, povzdechla si odevzdaně matka a své robě opět zavinula. Dnes už se jim foto nepovede, přijdou tedy zítra zas.

No potěš! Snad se jim během šestinedělí zadaří, protože takovou příležitost, jako je nákup v Německu, tu má člověk jen párkrát za život. A život mají ti rodiče jen jeden. Zato dětí, těch mohou mít…

Známý galerista chystal výjimečnou vernisáž. Mimořádnou svojí podstatou, dílem i přítomností autora. Zkrátka a dobře -  tento vzácný okamžik si vyžádal roční přípravu a práci. Skladbě úvodního slova se věnoval pečlivě, každý výraz zvážil. Výsledkem je velmi vytříbený projev. Na bílém ubrusu je svátečně prostřeno, sklenky šampaňského se blyští v odrazu svíček. Košík s pečivem. A v něm se také něco blyští.

Bože můj, to je dudlík. Dudlík přes celou tvářičku mně důvěrně známého kojence. Počítám na prstech, tedy už třítýdenního. Elegantní maminka s bujícími ňadry postává opodál. Což značí, že koncepci výstavy za chvíli bezpochyby nabourá živý obraz kojící dvojice.

Fantazii sice mám, leč, zdá se malou.

Sotva řečník v bezvadném obleku předstoupil před své hosty, spustil se řev. Avšak umělec se nenechal vyvést z konceptu; byl to přece jeho den. A tak vytrvale přednášel. Vytrvalý byl ovšem i Jeníček. Nicméně nejvytrvaleji vypadala maminka, která bez mrknutí oka celou tu dobu vyluzovala jakési: ššššššš. Vydrželi to všichni tři až do poslední tečky. A dojmy z proslovu? Co vám budu povídat, při usedavém dětském pláči se nic jiného vnímat nedá. V tom chlapeček ukázal kukadla a mě osvítil spásný nápad. „Paní, vypadá to, že teď je pro tu fotku na pas jako stvořený.“ A bylo. Vernisáž si sice kojenec moc neužil, zato kojence si všichni užili do sytosti.

Ono i takovou příležitost, jako marně tišit řvoucí dítě při slavnostním projevu, má člověk jen párkrát za život. A život mají ti rodiče jen jeden. Zato dětí, těch mohou mít…

Tak jaképak ohledy a štráchy. Chtějí brát beze ztrát. A jejich děti to budou chtít taky!

 

 

Autor: Sylva Heidlerová | středa 12.4.2017 15:31 | karma článku: 31,88 | přečteno: 1149x
  • Další články autora

Sylva Heidlerová

Nehanobme pomníky Covidem! Možná slyším trávu růst.

Oslavy osvobození 75. výročí konce druhé světové války proběhly v České republice bez jásotu, bez potlesku, s pietou. Doznívala vlna pandemie chřipky Covid-19. Bohužel někde se řečnilo i mlčky, a to slovy do kamene tesanými.

14.5.2020 v 17:56 | Karma: 27,64 | Přečteno: 708x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Tak trochu za čárou … první linie

Pohřby v době pandemie jsou vzácnou společenskou událostí. Bez ohledu na počet přítomných jsou povolené - s kondolencí, v rouškách, s odstupem. Smuteční síň je dezinfikovaná.

20.4.2020 v 19:45 | Karma: 26,25 | Přečteno: 801x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Bez vás to zvládneme!

Květná neděle, čtvrtý týden karantény. Nesmíme se navštěvovat. Nakupujeme jen to nezbytné, ven vycházíme v nejnutnějším případě, ne více než dva lidé v metrových odstupech. Jsme lidé disciplinovaní, vláda nás chválí.

5.4.2020 v 18:18 | Karma: 31,87 | Přečteno: 1365x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Jak jsem nakoupila, tak prodávám

Manžel si už léta libuje v obchodních centrech. Přesto že je samotář a introvert, a nebo možná právě proto. Tvrdí, že mu velký, anonymní prostor vyhovuje, od nikoho rady nepotřebuje, notabene ode mne.

29.8.2018 v 21:07 | Karma: 34,41 | Přečteno: 3812x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Úředníkova kariéra roste s počtem podřízených

Právě odjeli. Tři úřednici strávili v cizí kanceláři dva dny. Namátková kontrola z ministerstva „bez důvěry“. Žádná pochybení odhalena nebyla. Předpokládáte úlevu?

24.4.2018 v 20:32 | Karma: 33,85 | Přečteno: 1303x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Panebože, to by nás ti Němci hnali...

Nedělní podvečer. Sněží, je námraza. Jedu v koloně, vracíme se z divadla. Z pohádky o čertech. Vzadu v dětské sedačce si malý chlapeček ještě pobrukuje melodii z pekelné scény.

10.1.2018 v 12:57 | Karma: 45,88 | Přečteno: 7232x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Voli, voli, voliči a okrskoví komi, komi, komici

Že ve volebních místnostech dochází k pochybením, manipulacím a dokonce k podvodům o tom žádná? Kdo za to odpovídá a kdo za to platí?

19.11.2017 v 20:36 | Karma: 36,89 | Přečteno: 2654x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Život na jehlách aneb kdo mi jednou jehlu navleče?

Moje životní ponaučení: ženám pod padesát prodáš jehly leda v obuvi. Ty na jehlách žijí. Ženy po padesátce je hledají v kupce sena, ty s nimi šijí.

24.10.2017 v 11:36 | Karma: 28,26 | Přečteno: 866x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Za Pandrholu a jeho koblihu

Zákon o střetu zájmů - novela. Veřejnost sleduje příjmy politiků - ministrů, poradců i primátorů. A jéje. Veřejnost registruje příjmy politiků - starostů, místostarostů, radních i zastupitelů. Nechoď, Vašku, s pány na led...

12.9.2017 v 17:07 | Karma: 27,73 | Přečteno: 707x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Narodila se máma

Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn. Navrch radost, uvnitř smutek, a tak trochu skrytý žal. Potkaly jsme se. Co na ni já?

2.8.2017 v 8:59 | Karma: 31,16 | Přečteno: 819x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Když jsou rodiče rukojmími svých dětí. Interaktivní blog.

Byli jednou jedni manželé, kteří založili hospodu. Co hospodu - penzion i usedlost. Dřeli do úmoru od nevidím do nevidím, posluhovali zákazníkům i dobytku. A vychovávali tři syny. Nezvonil zvonec, nebyl pohádky konec.

23.7.2017 v 18:50 | Karma: 39,17 | Přečteno: 3545x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Bez vody nelze žít. A já byla takový skrblík. A takový škodič!

Parno, dusno, sucho. Požáry! Žízeň! Tiskové agentury napříč světem i náboženstvím hlásají: Lidstvu dochází voda. A bez vody nelze žít, dodávají oslovení odborníci.

26.6.2017 v 6:22 | Karma: 38,70 | Přečteno: 3046x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Není kouře bez ohýnku, není nad pokakanou plínku

Měla jsem je ráda, ty dřívější hospody. Útočiště dospělých, do kterého děti mohly nakukovat jen zpovzdálí a s touhou. V krčmě jsme si kupodivu rovni, jdeme tam za stejným účelem. S přídechem zapovězeného se těšíme,

9.6.2017 v 15:01 | Karma: 41,14 | Přečteno: 2503x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán! Něco o tom vím

V recepci chatové osady zaslechnu telefonní hovor: „Ne, ne, jízdní řády v hlavě nemám, nemůžu vám pomoci. Ne, tady v lesích není internetové připojení. Too joo! Veřejná doprava u nás občas funguje.“ Začnu se ošívat...

4.6.2017 v 18:27 | Karma: 37,28 | Přečteno: 4143x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Vážená společnosti Českých drah, jménem autorky se omlouvám za komplikace při čtení blogu

Jedu si pro cenu bloggerů! Vlakem do Prahy a zpět. Jízdenku kupuji elektronicky, včas, vybírám ji pečlivě. Mojí podmínkou je vystoupit na Smíchově cestou tam a ve stanici Plzeň – zastávka cestou zpět.

8.5.2017 v 17:21 | Karma: 38,68 | Přečteno: 1605x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Dejte nám svátek! S celou demisí

Poznáme státní svátek podle toho, že vlají prapory na úřadech? Že klademe věnce? Kéž by to bylo tak jednoduché. Vláda nám stanovila daleko komplikovanější rozlišovací znamení.

3.5.2017 v 6:46 | Karma: 28,72 | Přečteno: 830x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Je libo vytřít si Masarykem?

Během společné návštěvy kamarádka odskočí na toaletu. Vzápětí se vrací a rozpačitě prosí o ubrousek. On tam není papír? Je, ale ten já prostě použít nedokážu. Nechápu.

20.4.2017 v 20:01 | Karma: 33,57 | Přečteno: 1987x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Papeži, papeži, kolik je hodin na věži?

Bylo nebylo sobotní ráno, 25. března 2017, osm hodin polo - letního času. Babičko, to je přece hloupost, to říkáš špatně, vždyť teprve začalo jaro - jarního času! Ne, ne, říkám to správně, ale hloupost to je.

25.3.2017 v 8:22 | Karma: 28,31 | Přečteno: 1003x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Jak jsem v nemocnici prozřela, aniž bych u okna byla

Banální operační zákrok ve fungl nové nemocnici. Nejistá ve svých pocitech i projevech tisknu ráno zvonek s nápisem gynekologie. Záhy jsem zdrcená.

10.3.2017 v 12:08 | Karma: 44,14 | Přečteno: 6636x | Diskuse| Společnost

Sylva Heidlerová

Já vím, že správnej blogger tvrdej chleba má!

Bloggeři! Novodobá skupina podivínů. Ti, pro něž jsou vlastní slova terapií. Už rok k nim patřím. Rok jsem bloggerkou.

25.2.2017 v 7:56 | Karma: 26,66 | Přečteno: 596x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 51
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2429x
Vzácná je ta šťastná doba, kdy je dovoleno myslet si, co chceš, a říkat, co si myslíš. Tacitus

Seznam rubrik