Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán! Něco o tom vím
... protože já jízdní řády v hlavě mám! Alespoň ty končící v našem městečku. Mohu poradit?
Áále, paní jezdí pravidelně, má rezervaci a na truc ji ráno zradilo auto. Dětem to slíbila, tak zjišťuje, zda v Čechách vůbec ještě funguje nějaká hromadná přeprava.
Pohotově chrlím všechny možné i nemožné spoje. Kovaná Pražanda na druhém konci drátu je ze všeho paf a všemu se diví; tři děti prý má jako schůdečky, nejmladší se sotva batolí. Obdivuji její odvahu vydat se Českým drahám napospas. Uděluji cenné rady a draze nabité zkušenosti s tímto druhem cestování, abych čelila poslednímu dotazu. „A lístek koupím kde? V tom vlaku?“
Když si ty výletníčky představím v chaosu na hlavním nádraží, zželí se mi jich. Jako registrovaný zákazník ČD mám nákup vlakových jízdenek v e-shopu v malíčku. Potíž je, že šíleně, ale šíííleně spěchám. Jsem ve skluzu, je sobota a chystám se na svatbu. Jsem oddávající.
Seznámení s jízdním řádem uvedlo do varu i mladou maminku; jedním rázem do ní hustím systém elektronických lístků a druhým rázem je pro ni kupuji. Pravda, u výběru cestujících jsem se zasekla, drobotina obsadila všechny tři věkové kategorie. V mobilu pípne tiket, který ženě okamžitě přeposílám a horempádem upaluji k slavnostnímu aktu.
Na semaforu červená, v hlavě projev, myšlenky ve vlaku. Proboha!!!
Jízdenka je nepřenosná, při koupi jsem nezměnila číslo mé občanky na jiného cestujícího. Jsem si vědoma nenapravitelné chyby, přesto se idealisticky pokouším své přesvědčení zviklat a vytáčím infolinku… Automat vyzývá vyslovit nahlas, co požaduji. Zběsile vykřikuji: NÁKUP JÍZDENKY! Heslo nebylo rozpoznáno. Moji urputnou a přepečlivou artikulaci do mobilu však zachytí policejní radar. Platím pokutu za telefonování při jízdě. Je mi do breku.
Vběhnu do sálu a celá říčná překotně svěřují svoji svízel nejbližší matrikářce. Ta osvíceně vytočí výdej jízdenek na našem nádražíčku. Abychom se dozvěděly, že situace je neřešitelná, jízdenku vyměnit nelze a v ruce jiné osoby je neplatná. Což značí, že po ověření totožnosti rodinku buď vysadí anebo znovu zkasírují pětistovku. Drážní pokladní vzala naději, avšak dala aspoň kontakt na průvodčího, který v inkriminovaném vlaku právě úřaduje.
Začal svatební obřad. Polibek šťastných novomanželů shledávám nekonečným. V duchu vidím zoufalou maminku se třemi řvouny, vyhoštěnou na opuštěné nádraží.
A v tom se neuvěřitelné stalo skutkem. Revizor vyslechl náš příběh, pochopil omyl i situaci. Chtěl jen číslo mého občanského průkazu. Zadýchaně diktuji,- když by se ve mně krve nedořezal. Mám totiž fungl novou občanku. Ta čísla sedět nebudou.
Světe, div se, i s tím se ten svatý muž v železničářské uniformě smířil! A pomohl.
Zaplavila mě ohromná úleva. Bohužel euforie z dobrého skutku byla předčasná. Přijímám hysterickou zprávu - mojí adoptované skupince ujel poslední přípoj do našich Kotěhůlek. Bez sebemenšího zaváhání nasedáme s manželem do auta. Chyba. Zaváhat jsme rozhodně měli. Ve finále totiž jedno prtě přebývalo a dvě autosedačky chyběly. Riskujeme; vždyť pokutu už jsem dnes platila. To by musel být neskutečný pech. A byl to fakt pech neskutečný! Pokuta se během dne dá zkrátka platit i dvakrát. Něco o tom vím.
Když jsme ten ucaprtaný hlouček v lesním táboře vysazovali, Pražanda se mile usmála a pravila: Děkuji, ale měla jste nám koupit také místenky, bez nich byla ta cesta příšerná.
Poučení: Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán.
Sylva Heidlerová
Nehanobme pomníky Covidem! Možná slyším trávu růst.
Oslavy osvobození 75. výročí konce druhé světové války proběhly v České republice bez jásotu, bez potlesku, s pietou. Doznívala vlna pandemie chřipky Covid-19. Bohužel někde se řečnilo i mlčky, a to slovy do kamene tesanými.
Sylva Heidlerová
Tak trochu za čárou … první linie
Pohřby v době pandemie jsou vzácnou společenskou událostí. Bez ohledu na počet přítomných jsou povolené - s kondolencí, v rouškách, s odstupem. Smuteční síň je dezinfikovaná.
Sylva Heidlerová
Bez vás to zvládneme!
Květná neděle, čtvrtý týden karantény. Nesmíme se navštěvovat. Nakupujeme jen to nezbytné, ven vycházíme v nejnutnějším případě, ne více než dva lidé v metrových odstupech. Jsme lidé disciplinovaní, vláda nás chválí.
Sylva Heidlerová
Jak jsem nakoupila, tak prodávám
Manžel si už léta libuje v obchodních centrech. Přesto že je samotář a introvert, a nebo možná právě proto. Tvrdí, že mu velký, anonymní prostor vyhovuje, od nikoho rady nepotřebuje, notabene ode mne.
Sylva Heidlerová
Úředníkova kariéra roste s počtem podřízených
Právě odjeli. Tři úřednici strávili v cizí kanceláři dva dny. Namátková kontrola z ministerstva „bez důvěry“. Žádná pochybení odhalena nebyla. Předpokládáte úlevu?
Sylva Heidlerová
Panebože, to by nás ti Němci hnali...
Nedělní podvečer. Sněží, je námraza. Jedu v koloně, vracíme se z divadla. Z pohádky o čertech. Vzadu v dětské sedačce si malý chlapeček ještě pobrukuje melodii z pekelné scény.
Sylva Heidlerová
Voli, voli, voliči a okrskoví komi, komi, komici
Že ve volebních místnostech dochází k pochybením, manipulacím a dokonce k podvodům o tom žádná? Kdo za to odpovídá a kdo za to platí?
Sylva Heidlerová
Život na jehlách aneb kdo mi jednou jehlu navleče?
Moje životní ponaučení: ženám pod padesát prodáš jehly leda v obuvi. Ty na jehlách žijí. Ženy po padesátce je hledají v kupce sena, ty s nimi šijí.
Sylva Heidlerová
Za Pandrholu a jeho koblihu
Zákon o střetu zájmů - novela. Veřejnost sleduje příjmy politiků - ministrů, poradců i primátorů. A jéje. Veřejnost registruje příjmy politiků - starostů, místostarostů, radních i zastupitelů. Nechoď, Vašku, s pány na led...
Sylva Heidlerová
Narodila se máma
Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn. Navrch radost, uvnitř smutek, a tak trochu skrytý žal. Potkaly jsme se. Co na ni já?
Sylva Heidlerová
Když jsou rodiče rukojmími svých dětí. Interaktivní blog.
Byli jednou jedni manželé, kteří založili hospodu. Co hospodu - penzion i usedlost. Dřeli do úmoru od nevidím do nevidím, posluhovali zákazníkům i dobytku. A vychovávali tři syny. Nezvonil zvonec, nebyl pohádky konec.
Sylva Heidlerová
Bez vody nelze žít. A já byla takový skrblík. A takový škodič!
Parno, dusno, sucho. Požáry! Žízeň! Tiskové agentury napříč světem i náboženstvím hlásají: Lidstvu dochází voda. A bez vody nelze žít, dodávají oslovení odborníci.
Sylva Heidlerová
Není kouře bez ohýnku, není nad pokakanou plínku
Měla jsem je ráda, ty dřívější hospody. Útočiště dospělých, do kterého děti mohly nakukovat jen zpovzdálí a s touhou. V krčmě jsme si kupodivu rovni, jdeme tam za stejným účelem. S přídechem zapovězeného se těšíme,
Sylva Heidlerová
Vážená společnosti Českých drah, jménem autorky se omlouvám za komplikace při čtení blogu
Jedu si pro cenu bloggerů! Vlakem do Prahy a zpět. Jízdenku kupuji elektronicky, včas, vybírám ji pečlivě. Mojí podmínkou je vystoupit na Smíchově cestou tam a ve stanici Plzeň – zastávka cestou zpět.
Sylva Heidlerová
Dejte nám svátek! S celou demisí
Poznáme státní svátek podle toho, že vlají prapory na úřadech? Že klademe věnce? Kéž by to bylo tak jednoduché. Vláda nám stanovila daleko komplikovanější rozlišovací znamení.
Sylva Heidlerová
Je libo vytřít si Masarykem?
Během společné návštěvy kamarádka odskočí na toaletu. Vzápětí se vrací a rozpačitě prosí o ubrousek. On tam není papír? Je, ale ten já prostě použít nedokážu. Nechápu.
Sylva Heidlerová
Život se musí užít! Ten mají rodiče jen jeden, zato dětí, těch mohou mít...
Tak jaképak ohledy a štráchy. Chtějí brát beze ztrát. A jejich děti to budou chtít taky. Pořízení nového cestovního pasu odkládám na dobu nezbytně nutnou. Nerada totiž trávím čas v místnosti přeplněné lidmi.
Sylva Heidlerová
Papeži, papeži, kolik je hodin na věži?
Bylo nebylo sobotní ráno, 25. března 2017, osm hodin polo - letního času. Babičko, to je přece hloupost, to říkáš špatně, vždyť teprve začalo jaro - jarního času! Ne, ne, říkám to správně, ale hloupost to je.
Sylva Heidlerová
Jak jsem v nemocnici prozřela, aniž bych u okna byla
Banální operační zákrok ve fungl nové nemocnici. Nejistá ve svých pocitech i projevech tisknu ráno zvonek s nápisem gynekologie. Záhy jsem zdrcená.
Sylva Heidlerová
Já vím, že správnej blogger tvrdej chleba má!
Bloggeři! Novodobá skupina podivínů. Ti, pro něž jsou vlastní slova terapií. Už rok k nim patřím. Rok jsem bloggerkou.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2429x