Není kouře bez ohýnku, není nad pokakanou plínku
až budeme pít, kouřit, koketovat, klábosit a mudrovat, násobit radost, dělit smutek.
„Kdes byla? Snad ne v hospodě?“ Vyslýchali kdysi naši a mlátili mě přitom deštníkem. Ten cigaretový čmoud byl všudypřítomný a nedal se popřít. Avšak není kouře bez ohýnku, a že zapálená to jsem vážně leckdy byla! Ano, tehdy to tak chodilo a tehdy to tak v hostincích vonělo. Nikotýnem, modrým dýmem, šumem, pivem, životem i vínem.
Mžik, klapka. Jsme tu dnes! A vidíte!
Z putyk zmizely popelníky, přibyly dětské koutky. Maminky se tam těší a batolata otráveně řvou. Chodí tam všechny za stejným účelem: Pít, koketovat, klábosit a mudrovat, násobit radost, dělit smutek. Všudypřítomný cigaretový čmoud, který se zapřít nedal, teď ovšem kvůli jejich komfortu chybí. Neměly by se však spíše věnovat rozjíveným dětem? Kuřáka tu nevidíš, zato ale třeba zoufalce, který popíjí pivo s létajícím talířem na hlavě, nemineš. Stejně jako dámu politou bublifukem. A deštníkem je mlátí roztomilí drzouni.
Nesnáším je, ty současné hospody. Útočiště nesoudných rodičů a jejich potomků, do kterého mohou štamgasti nakukovat jen zpovzdálí a s touhou! Důvod? Maminky s dětmi to chtěj taky! Sakra, je to tak těžká volba? Dítě nebo knajpa?
Jeden nešvar jsme vymýtili, druhý se zjevil. Proti němu ale zastání nenajdete.
Není totiž možné ani uvěřitelné, že by snad někomu vadila horda rozmazlenců, navíc nahlas a zbytečně okřikovaná, daleko více než cigaretový kouř.
Potíž je v tom, že tabák do hospody, jež je historicky vnímána jako český kulturní fenomén, patří. Zato mimino tu odjakživa působilo jako pěst na oko. Typické a neopakovatelné prostředí „nálevny“ měníme na mateřské centrum. Zapáleně kážeme o zdravovědě a přehlížíme totální selhání rodičovské výchovy. V lokálech se nekouří, v lokálech se přebaluje.
Poučení: Použitá plena v blízkosti svíčkové se šesti čpí více než stejný počet vajglů od vedlejšího stolu.
Sylva Heidlerová
Nehanobme pomníky Covidem! Možná slyším trávu růst.
Oslavy osvobození 75. výročí konce druhé světové války proběhly v České republice bez jásotu, bez potlesku, s pietou. Doznívala vlna pandemie chřipky Covid-19. Bohužel někde se řečnilo i mlčky, a to slovy do kamene tesanými.
Sylva Heidlerová
Tak trochu za čárou … první linie
Pohřby v době pandemie jsou vzácnou společenskou událostí. Bez ohledu na počet přítomných jsou povolené - s kondolencí, v rouškách, s odstupem. Smuteční síň je dezinfikovaná.
Sylva Heidlerová
Bez vás to zvládneme!
Květná neděle, čtvrtý týden karantény. Nesmíme se navštěvovat. Nakupujeme jen to nezbytné, ven vycházíme v nejnutnějším případě, ne více než dva lidé v metrových odstupech. Jsme lidé disciplinovaní, vláda nás chválí.
Sylva Heidlerová
Jak jsem nakoupila, tak prodávám
Manžel si už léta libuje v obchodních centrech. Přesto že je samotář a introvert, a nebo možná právě proto. Tvrdí, že mu velký, anonymní prostor vyhovuje, od nikoho rady nepotřebuje, notabene ode mne.
Sylva Heidlerová
Úředníkova kariéra roste s počtem podřízených
Právě odjeli. Tři úřednici strávili v cizí kanceláři dva dny. Namátková kontrola z ministerstva „bez důvěry“. Žádná pochybení odhalena nebyla. Předpokládáte úlevu?
Sylva Heidlerová
Panebože, to by nás ti Němci hnali...
Nedělní podvečer. Sněží, je námraza. Jedu v koloně, vracíme se z divadla. Z pohádky o čertech. Vzadu v dětské sedačce si malý chlapeček ještě pobrukuje melodii z pekelné scény.
Sylva Heidlerová
Voli, voli, voliči a okrskoví komi, komi, komici
Že ve volebních místnostech dochází k pochybením, manipulacím a dokonce k podvodům o tom žádná? Kdo za to odpovídá a kdo za to platí?
Sylva Heidlerová
Život na jehlách aneb kdo mi jednou jehlu navleče?
Moje životní ponaučení: ženám pod padesát prodáš jehly leda v obuvi. Ty na jehlách žijí. Ženy po padesátce je hledají v kupce sena, ty s nimi šijí.
Sylva Heidlerová
Za Pandrholu a jeho koblihu
Zákon o střetu zájmů - novela. Veřejnost sleduje příjmy politiků - ministrů, poradců i primátorů. A jéje. Veřejnost registruje příjmy politiků - starostů, místostarostů, radních i zastupitelů. Nechoď, Vašku, s pány na led...
Sylva Heidlerová
Narodila se máma
Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn. Navrch radost, uvnitř smutek, a tak trochu skrytý žal. Potkaly jsme se. Co na ni já?
Sylva Heidlerová
Když jsou rodiče rukojmími svých dětí. Interaktivní blog.
Byli jednou jedni manželé, kteří založili hospodu. Co hospodu - penzion i usedlost. Dřeli do úmoru od nevidím do nevidím, posluhovali zákazníkům i dobytku. A vychovávali tři syny. Nezvonil zvonec, nebyl pohádky konec.
Sylva Heidlerová
Bez vody nelze žít. A já byla takový skrblík. A takový škodič!
Parno, dusno, sucho. Požáry! Žízeň! Tiskové agentury napříč světem i náboženstvím hlásají: Lidstvu dochází voda. A bez vody nelze žít, dodávají oslovení odborníci.
Sylva Heidlerová
Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán! Něco o tom vím
V recepci chatové osady zaslechnu telefonní hovor: „Ne, ne, jízdní řády v hlavě nemám, nemůžu vám pomoci. Ne, tady v lesích není internetové připojení. Too joo! Veřejná doprava u nás občas funguje.“ Začnu se ošívat...
Sylva Heidlerová
Vážená společnosti Českých drah, jménem autorky se omlouvám za komplikace při čtení blogu
Jedu si pro cenu bloggerů! Vlakem do Prahy a zpět. Jízdenku kupuji elektronicky, včas, vybírám ji pečlivě. Mojí podmínkou je vystoupit na Smíchově cestou tam a ve stanici Plzeň – zastávka cestou zpět.
Sylva Heidlerová
Dejte nám svátek! S celou demisí
Poznáme státní svátek podle toho, že vlají prapory na úřadech? Že klademe věnce? Kéž by to bylo tak jednoduché. Vláda nám stanovila daleko komplikovanější rozlišovací znamení.
Sylva Heidlerová
Je libo vytřít si Masarykem?
Během společné návštěvy kamarádka odskočí na toaletu. Vzápětí se vrací a rozpačitě prosí o ubrousek. On tam není papír? Je, ale ten já prostě použít nedokážu. Nechápu.
Sylva Heidlerová
Život se musí užít! Ten mají rodiče jen jeden, zato dětí, těch mohou mít...
Tak jaképak ohledy a štráchy. Chtějí brát beze ztrát. A jejich děti to budou chtít taky. Pořízení nového cestovního pasu odkládám na dobu nezbytně nutnou. Nerada totiž trávím čas v místnosti přeplněné lidmi.
Sylva Heidlerová
Papeži, papeži, kolik je hodin na věži?
Bylo nebylo sobotní ráno, 25. března 2017, osm hodin polo - letního času. Babičko, to je přece hloupost, to říkáš špatně, vždyť teprve začalo jaro - jarního času! Ne, ne, říkám to správně, ale hloupost to je.
Sylva Heidlerová
Jak jsem v nemocnici prozřela, aniž bych u okna byla
Banální operační zákrok ve fungl nové nemocnici. Nejistá ve svých pocitech i projevech tisknu ráno zvonek s nápisem gynekologie. Záhy jsem zdrcená.
Sylva Heidlerová
Já vím, že správnej blogger tvrdej chleba má!
Bloggeři! Novodobá skupina podivínů. Ti, pro něž jsou vlastní slova terapií. Už rok k nim patřím. Rok jsem bloggerkou.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2429x