Narodila se máma

Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn. Navrch radost, uvnitř smutek, a tak trochu skrytý žal. Potkaly jsme se. Co na ni já?

Ale jo. Znaly jsem se rok, povrchně a krátce. Moji důvěru vzbudila svojí podstatou, nedůvěru lhostejností. Kdo chce zapalovat, musí hořet, a ona fakt nehořela! Jestli kouřila? To zase ano. Ale tak nějak bez požitku. Měla všechno, přesněji řečeno nic jí nechybělo. Nádherný dům, skvělého, zabezpečeného partnera, navíc vrozenou schopnost postarat se o sebe. A o sebe se také starala. Nicméně na můj vkus tak nějak ledabyle. Bez potěšení. Nešlo mi to na rozum. Její věk se blížil čtyřicítce, byla milující dcerou milující mámy. Leccos měla na háku, vědoma si toho, že tím, co se událo, se jeden už nezaobírá a dívá se výhradně dopředu.

A drží směr. Ano, na tom jí záleželo. Zatímco ale držela směr, vymkl se jí z rukou čas. Rozmazlila psa, bláhově se ujala opuštěné stařenky. Odevzdávala se bez víry. Čišela z ní nelibost, lichá přezíravost, netečnost, co já vím. To něco v ní navenek stavělo mosty. Necítila se dobře, žaludek jí zlobil. A děti? To už je pasé, zkrátka to nešlo.

Předevčírem prozvracela služební cestu. Těhotenský test si odmítla udělat, vždyť tolikrát zklamal nejen ji. Konečně je se svým životem smířená i spokojená. Čeká ji exotická dovolená, co by. Jen si ještě předtím skočí na gyndu.

A bylo! Prý jsem byla první, komu to řekla. O to se nepřu, ale vsadím se, že jako první nad tím pláču. Nad tím zrozením. Nad zrozením mámy. Žasla jsem, jak pohled sebevědomé ženy jihne, jak tápe, jak se bojí. Chviličku jako holčička, pak jako slečna, která se brání.  A pak to přijme. Tu neuvěřitelnou zprávu. Už zapovězenou touhu. Bude mámou. Ne, ale ano, ne to ne! Už má svůj život a na kašičky není. Navenek zaskočená, ve skrytu hrdá. Žena, která ještě setrvačností čelí, neví čemu, ale už se tetelí nezadržitelnou chutí hýčkat, dávat. Pyšnit se. Ano, viděla jsem to. Viděla jsem na vlastní oči zrození mámy.  Po celou tu dobu vedle mě něco doutnalo, a najednou se to vzňalo. Neskonale tklivé vnitřní pousmání a pak tichý povznášející jásot. Krása, láska, cit, smysl. Zrodil se život, ve kterém milujeme bez podmínek. Ochota k obětem. Početí mámy. Nebylo neposkvrněné, ale přesto andělské. Zvěstování! Narodila se máma.

Bude krásná, bude milá, bude chytrá, zkrátka fajn. Navrch radost, uvnitř síla, trochu tíseň, láska, taj. Připravená dávat život a bojovat o něj dál!