Palec nahoru pro všechny, kdo si dokáží držet kázeň. Dneska i vám.

Popsala jste stav, který skutečně existuje. Existuje proto, že celá společnost rezignovala a ti, co si mají sjednat respekt, tedy v první řadě ředitelé, si nechají vypolstrovat dveře, aby to neslyšeli, namísto toho a by se poprali s agresivitou dětí. Děti moc dobře ty vypolstrované dveře vnímají a také snadno odchytí, že dospěláci jsou v defenzívě a bezradní, bez sebeúcty. Jsou jedinci, kteří si dokáží držet kázeň a tito jsou, světe div se, obdivováni a ctěni. Nejde o to, dětem poroučet a řvát na ně, ale o to, prožívat s nimi jejich povinnosti a u č i t j e nejen daný předmět, ale i životní postoje

Ředitelé ? Snad v první řadě rodiče by měli děti vychovávat tak, aby měly respekt, ne ? Ano, ono je to jednodušší hodit své problémy na školu.

Bohužel začíná - otrlejší rodiče jsou schopni přiběhnout až do ředitelny, když se jim zdá, že svobodu jejich dítěte někdo (učitel) příliš omezuje. A jsou schopni jako argument vytahovat různé "trumfy" - od psychologických, někdy i psychiatrických, diagnóz, přes sociální znevýhodnění až po rasovou diskriminaci....Jiní zase mají pocit, že v jejich úspěšném a bohatém životě jsou nějaké mantinely určené školou podružná záležitost...

Zrovna včera mi má 12letá dcera vyprávěla historku, jak matka její spolužačky "zesměšnila" na třídní schůzce učitelku, které se podařilo napsat na třídní schůzce na tabuli pravopisnou chybu. Maminka se doma hrdě pochlubila dětem...

Jako rodič kamarádky můžu jen bezmocně říct "víš, Valuško, to se prostě nedělá".

Ta maminka zřejmě moc rozumu nepobrala, když si neuvědomuje, že se ten její přístup časem obrátí i proti ní.

Je to tak

Ach jo... Bohužel vím o čem píšete. Připomnělo mi to tento vtip:

Omylem spadne paní učitelka do pekla. Celá bezradná chodí, bloumá, až najde nenápadný koutek, kam se uchýlí, v klidu sedí a mlčky pozoruje celé dění. Vtom přijde na kontrolu sám Lucifer. Když spatří paní učitelku, zděšeně se ptá: "Ženská, co vy tady děláte, vy patříte do nebe a tady je peklo!" - "Tohle že je peklo?" diví se paní učitelka, "a já myslela, že je velká přestávka!"

Ten kult dítěte je strašlivý. Rodiče poslouchají děti, místo aby to bylo naopak. Vidím rodinky v obchodech, děti dostanou nač ukážou, málokdy je slyšet razantní "ne, nekoupím". Také přílišná péče o dítě a organizování veškerého jeho času a záležitostí, to je špatně. Můj táta říkal, že čím více se kolem děcka točíš, tím hůře. Když děcko neposlechlo dospělého, dostalo na zadek, šlo klečet anebo dostalo domácí vězení. Psycholog nepřipadal v úvahu. A děkuji za článek - pan ředitel opravdu nemůže na děti ani křiknout?

Vítám Vás, děkuju. A ocituji: budete-li vždy jen „štěkat“, druzí si na váš „štěkot" brzy zvyknou a přestanou jej vnímat, protože zkrátka bezzubý nekouše

Milá autorko, jste moc outlocitná. Když vlezu do školy o přestávce a hrozí mi převálcování davem, tak neplápolám po chodbě jako věchýtek. Sebevědomě po chodbě kráčím, očima skenuju, co může v plánované trase způsobit karambol a není mi cizí rozdováděné dítko usměrnit, ať dává pozor. Navzdory názorům určitých rodičů děti, které potkávám, vychovávám a usměrňuju. S úsměvem, v klidu, ale s autoritou dospělého.

1) prezident zastava princip "skoda rany, ktera padne vedle", co se tyka skolstvi

2) prezident mluvi, jak popsano v clanku.

A ted, damo raď.

A chcete nám snad tvrdit, že do té doby, než se Zeman před 3 lety stal prezidentem, tak naše školství fungovalo skvěle, žáci nemluvili vulgárně, nikdy se nervali o přestávkách na chodbě, atd.?