Bratříčku, zavřel jsi vrátka - obchodů v Čechách. Dávno tu nežijeme svobodně. Šlápli jsme do Čapího hnízda. Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká. Lžou nám v čase i v nečase. Hodinu berou, hodinu vrací!
Zaštiťují se rodinou! Kolikátá, že odbyla? Doufejme právě, že hodina moci.
Nesmíme o svátcích nakupovat! Nesmíme oslavovat po desáté večer, nesmíme kouřit, nesmíme vychovávat vlastní děti. Nesmíme rozlišovat muže a ženu, nesmíme dát úředníkovi najevo nelibost.
Musíme platit jedny z nejvyšších daní v Evropě. Musíme trávit čas v ucpaných dálnicích. Musíme čerpat dotace a integrovat. Musíme se evidovat, zveřejňovat osobní údaje. Naše příjmy jsou sledovány, nákupy vyhodnocovány, telefonní hovory odposlouchávány. Musíme být kontrolováni. Musíme na preventivní prohlídky, znát alergeny a vlastnit lékárničky. Vůbec na všechno, co děláme, musíme mít povolení a razítko. Všechno, co máme, odevzdáváme a čekáme, co z toho nám přidělí. A každý rok v tuto dobu musíme vrátit i čas.
Podnikatelé jsou zatracováni, občané zašlapáváni. Nikdo se nás o nic neprosí. Pardon, málem bych zapomněla. Občas i prosí. Abychom po sobě uklidili.
A státní svátek musíme mít plný chmur a žalostných tahanic. V černých oblecích klademe věnce. Projevy plné patosu doprovázejí smuteční pochody, vzpomínkové ceremoniály se odehrávají na hřbitovech.
Skutečně to tak chceme? Za mě teda ne, říká kamarád Láďa Drobníček, kterému jsem slíbila ho jmenovat, já se chci ze vzniku republiky radovat, pít pivo a zpívat nahlas i po desáté večer. Kamarádka zase touží o státním svátku nakupovat, naopak kolega chce v ten den zboží prodávat. Soused se chystá připít vlastní pálenkou. A já nechci posunovat hodinové ručičky podle toho, jak kdo dupe.
Máme smůlu, šlápli bychom do Čapího hnízda.
Ruku na srdce. Zase toho v Čechách spoustu můžeme. Urážet prezidenta, posmívat se učitelům, udávat zaměstnavatele. Být nepřizpůsobiví! Žalovat a vést soudní spory. A konečně beztrestně se můžeme i bát!
Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká.
Lžou nám v čase i v nečase. Hodinu berou, hodinu vrací. Kolikátá že odbyla? Doufejme, právě že hodina moci.
PS - Pokud je někomu nařízeno volno, aby byl s rodinou, mělo by být šetřeno, zda skutečně s tou rodinou je. Aby ji dotyčný nedej bože nakonec neměl a sám se někde neopíjel. A noc mu nebyla krátká.
Bratříčku, kdopak nám otevře vrátka?
