Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nejsem velkorysá a je mi za to třikrát a ještě jednou hanba

23. 11. 2016 12:30:55
V ranním chvatu si běžím koupit rychlou svačinu do vyhlášeného pekařství. Už ve dveřích jindy vonícího krámečku mě zarazil podivný zápach. Příčinu nebylo těžké najít. Na zemi za jedním z regálů seděl zavánějícíí člověk.

Umaštěný, nečistý, nemytý, zarostlý. V ruce třímal sklenici vody. Nedokázala jsem ho přehlédnout, nešlo to. A tak jsem s kapkou hanby kolem regálu dvakrát všímavě prošla. A pochopila.

Z bližší vzdálenosti se k pachu neudržovaného těla přidal ještě odér alkoholických výparů. Ze shonu a štěbetání prodavaček vyšlo najevo, že pán se prostě u rohlíků sesul k zemi. Neváhaly tedy a zavolaly záchranku, rychlý výjezd, číslo 155. Očima přitom sledovaly displeje svých telefonů, aby zkontrolovaly, zda doba příjezdu nepřekročí patnáctiminutový limit. V ranní špičce na hlavní třídě velkoměsta, stihli to!

Siréna. Dusot. Do obchodu rázem vběhl pár lékařů, pak další dva záchranáři s nosítky. Vybaveni vším, čím se zachraňují životy. Pána, který mezitím stihl pozvracet podlahu, se vší péčí nakládají do sanitky.

Já tam stála a zírala. A podruhé mi byla hanba. Protože ten člověk na mě zíral také. Viděla jsem to. Při polohování stihl potajmu strčit do kapes špinavého kabátu dvě koblihy. Využil chvíle, zneužil soucitu! Do boxu hmátl jen tak, rukama od zvratků. Nezvládla jsem si pak koblihu koupit. Nejsem si jista svojí imunitou a narovinu - štítila jsem se. Je mi za to hanba do třetice.

A konečně je mi hanba za to, že tomu pánovi naši nemocnici nepřeju. Já i naše rodina po celý život platíme nemalé daně, nemalé sociální a zdravotní pojištění. Při zpoždění platby platíme i pokuty, protože úřady s námi nemají slitování, neznají bratra.

A jiný prostě nedělá nic. Pardon, dělá. Krade. A pak ulehneme na stejné nemocniční lůžko, se stejnou péčí, se stejným vybavením. Skutečně na to máme VŠICHNI nárok a právo? Já vím - kdyby mi ten smrad vadil, mohu si připlatit za samotu. Zase já. Také vím, že solidarity je potřeba. A že žádný život není cennější než druhý.

Proto je mi hanba.

A tak navrhuji východisko z této rovnosti. Čtvrtou cenovou skupinu – špitály pro ty, kteří našemu státu odmítají přispět alespoň elementární slušností, když už ne jediným poplatkem, jedinou daní, jediným solidárním skutkem. Ze společného čerpají o sto šest, beze studu.

Je mi hanba, nejsem velkorysá, nemám slitování a mezi těmito lidmi neznám bratra. Přiznání je přece polehčující okolnost.

Autor: Sylva Heidlerová | středa 23.11.2016 12:30 | karma článku: 47.60 | přečteno: 12416x

Další články blogera

Sylva Heidlerová

Za Pandrholu a jeho koblihu

Zákon o střetu zájmů - novela. Veřejnost sleduje příjmy politiků - ministrů, poradců i primátorů. A jéje. Veřejnost registruje příjmy politiků - starostů, místostarostů, radních i zastupitelů. Nechoď, Vašku, s pány na led...

12.9.2017 v 17:07 | Karma článku: 25.70 | Přečteno: 577 | Diskuse

Sylva Heidlerová

Narodila se máma

Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn. Navrch radost, uvnitř smutek, a tak trochu skrytý žal. Potkaly jsme se. Co na ni já?

2.8.2017 v 8:59 | Karma článku: 29.86 | Přečteno: 672 | Diskuse

Sylva Heidlerová

Když jsou rodiče rukojmími svých dětí. Interaktivní blog.

Byli jednou jedni manželé, kteří založili hospodu. Co hospodu - penzion i usedlost. Dřeli do úmoru od nevidím do nevidím, posluhovali zákazníkům i dobytku. A vychovávali tři syny. Nezvonil zvonec, nebyl pohádky konec.

23.7.2017 v 18:50 | Karma článku: 38.80 | Přečteno: 3447 | Diskuse

Sylva Heidlerová

Bez vody nelze žít. A já byla takový skrblík. A takový škodič!

Parno, dusno, sucho. Požáry! Žízeň! Tiskové agentury napříč světem i náboženstvím hlásají: Lidstvu dochází voda. A bez vody nelze žít, dodávají oslovení odborníci.

26.6.2017 v 6:22 | Karma článku: 38.39 | Přečteno: 2994 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Petr Bajnar

Malá předvolební úvaha

Komu dát hlas v blížících se volbách? Tuto otázku si jistě klade v těchto hodinách a dnech řada občanů ČR.

18.10.2017 v 18:07 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 244 | Diskuse

Tomáš Gayer

Pravá, levá - která je ta pravá?

Téma tohoto dnešního blogu: Pravá nebo levá? Politické strany v tom mají "naprosté" jasno. Ale jak je to v životě ve skutečnosti?

18.10.2017 v 15:44 | Karma článku: 14.17 | Přečteno: 245 | Diskuse

Václav Vít

Kacířské zamyšlení.

Existují věci, které obtížně snášejí legraci. Možná by stálo za to, je v tomto směru drobet otužit a sejmout z nich tíživá tabu.

18.10.2017 v 15:20 | Karma článku: 5.34 | Přečteno: 272 | Diskuse

Ota Luňák

Tajný náčelník

Průvodce psychedelickou terapií. Aby psyechedelika nesloužila k pouhému „zbystřování důvtipu“, je nutné mít hluboký vnitřní zájem a motivaci k transformaci sama sebe.

18.10.2017 v 13:53 | Karma článku: 4.13 | Přečteno: 187 |

Zuzana Hubenakova

Blues o tlustých pažích

Nač chodit kolem horké kaše, je potřeba se postavit čelem k jistému opomíjenému tématu. Tímto společensky přehlíženým předmětem diskuzí jsou... tramtadadáááá: tlusté ruce.

18.10.2017 v 13:34 | Karma článku: 26.91 | Přečteno: 1282 | Diskuse
Počet článků 43 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2372

Žena v přechodném stadiu, která už má něco nažito a leccos i zažito. Ale pořád málo prožito! Motto: Nikdy nezměníš svůj život, dokud nezměníš něco, co děláš denně. John Maxwell



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.