Radnice je vzhůru nohama. Do našeho městečka zavítá sám pan prezident, a to v pravé poledne, už za 14 dní. S nečekaným oznámením přišly i pokyny, co všechno objednat, nachystat, postavit.
Radnice nečítá příliš zaměstnanců, navíc jejich počet snížila chřipková epidemie. Zbytek týmu však statečně odklízel sníh až do poslední vločky, stavěl vyhřívané pódium, zadělával na koláče, rozesílal oficiální pozvánky. Starosta dokonce musel zrušit zájezd do rakouských Alp, kde zamýšlel oslavit životní jubileum. Nerad. Ale co naplat, pan prezident je přece pan prezident.
V den příjezdu slavné kolony tudíž musí být celá restaurace, kam obvykle spěchá většina prostých lidí o polední pauze poobědvat, vyhrazena uzavřené společnosti. Personál je povinován připravit tři místnosti. Pro hlavu státu, pro jeho nemalou družinu a pro novináře. Další přání se týkají výběru jídla.
Podávat se má hříbkový krém s praženými mandlemi, grilovaný telecí hřbet s husími játry, cibulovou marmeládou na portském víně a estragonu, šťouchané brambory s pečenými kaštany na másle a jako dezert pannacotta. s malinovou omáčkou a čerstvými borůvkami. No ty bláho! U nás se tedy pan prezident rozhodně žinýrovat nehodlá. A proč by také měl. Jsme pohostinné město a „pobejt“ přijede mimořádný host. Konec konců účet za slavnostní oběd se městu nepředkládá, patrně je na státní útraty.
Slavný den nastal a davy lidí ho vítaly, jak se patří. Bezpečnostní manévry vrcholily.
První muž republiky povinšoval prvnímu muži města k jeho narozeninám a jako dárek předal kravatu. A že pro takovou čest se vyplatí odříci nejeden zájezd. Pro prezidentskou "hyjtu" na radnici bylo v nabitém harmonogramu vyčleněno celých třicet minut. Příjemných!
Miloš Zeman byl blahosklonný, o činnosti města zpravený a jeho hospodaření ocenil. Čeho si ale na něm nejvíce váží, je prý tolerance. S odkazem na ni se mohl za oddávacím pultem v obřadní síni pohodlně usadit a zapálit si nejednu cigaretu. Očekávala jsem, že vyzve i ostatní přítomné kuřáky k podobnému činu a někdo z komorníků rozdá všem potřebným popelníčky. Při vítání občánků rodiče ten odér dozajista ocení. To se však nestalo. Tolerance se předpokládá jen od někoho, ne každému se dostane.
Ani pro slušné chování v tom jinak bezvadném protokolu místo nebylo. Po ukončení návštěvy se totiž početná prezidentská ekvipáž odebrala za vyžádaným gurmánským zážitkem do zamluveného hostince. Avšak starosta ani nikdo jiný z představitelů města k slavnostně prostřenému stolu přizván nebyl. Vzhledem k tomu, že stolování pánů z Hradu v našem malém městě značně omezilo jeho beztak nevelké stravovací možnosti, mohli radní svým hostům leda tak popřát dobrou chuť. A pak se poohlédnout po zbytcích jednohubek, které tu vytříbené jazýčky z ochranky zanechaly. Času habaděj, protože ani na tiskové konferenci za zavřenými dveřmi nebyl nikdo z radnice vítaný.
Myslím, že pokud je ve městě oficiálně přítomen prezident, měl by ho provázet starosta. Zvláště pak, pokud se v něm rozhodne poobědvat. Kdo to kdy viděl, aby se průvod i patrola odebraly vybraně pojíst a starosta mezitím utíkal zhltnout něco malého domů? A o prezidentských dojmech ze svého města se pak dočte v novinách, aniž by mu bylo dopřáno připojit dojmy vlastní?
Chovám úctu k panu prezidentovi, chovám úctu k panu starostovi. Neznám hradní protokol, ale znám základní pravidla společenského chování. A tak by mě zajímalo, kde ti z Hradu udělali chybu. Že by vybrali nevhodnou kravatu?
