Papeži, papeži, kolik je hodin na věži?
A babi, kolik je teda hodin?
Osm hodin, Pepíčku, ale správně je sedm.
„Babi, neříkej mi to špatně a správně. Já chci vědět, kolik je doopravdy.“ Pepiček už místo hodin natahuje moldánky. „Doopravdy to, Pepíčku, nevím.“
Mami, kolik je hodin? Počkej, podívám se. Maminka je svéhlavá. Na hru s časem nepřistupuje. Ručičkama na ciferníku už dávno neposunuje, jak kdo píská. Jen si prostě tu hodinku občas v duchu přičte či odečte.
Ale dneska, rychle, safra, se přičítá nebo odečítá? Při minulé změně to nezvládla a celá rodina šla chvíli proti proudu. Odpovědnost v určení časomíry jí svazuje myšlení.
Tati, kolik je hodin? Táta je precizní člověk, při každé změně poctivě obchází domácnost a posunuje. Jenže včera byl pátek, se štamgasty se v hostinci poveselili, a teď si nemůže vybavit: Posunul už v noci? Neposunul? Zkoumavě hledí na budík. Čas na domácích spotřebičích se rozchází.
„Jasné jako facka. Koukněte na ty hodiny, co jsou řízeny radiovým signálem,“ radí starší brácha.
„Které z nich to jsou?“
Tik, tik, tak tak. Tak tady je každá rada drahá.
Babi, a proč to vlastně nevíme?
Protože někteří lidé chtějí být ohlupováni a obelháváni. Myslí si, že když jim někdo zjara bere hodinu, že jim ji vlastně přidá. Sami sobě nalhávají, že mohou být déle na zahrádce. Taková pitomost. Svéprávný člověk přece ví, že den prodlouží jedině tím, že zkrátí noc. Že zkrátka vstane dřív a jde si lehnout později. Nezáleží přece, kolik kdo tvrdí, že je hodin. Nikdo, Pepičku, a tomu věř, ti hodinu do života nepřidá a nikdo ti ji nesebere. V tom se naše vrchnost šeredně plete a motá hlavy více lidem.
Čas je život. Nedá se vrátit ani nahradit!
Ježíši, teď si po sobě čtu ten blog. Nemám já to špatně? Není ono, když je osm, vlastně správně devět? Jíro, přeštelovals večer po té oslavě čas? Co by, mění se přece až za týden, posledního přece. Které hodiny jsou ovládány z toho Frankfurtu? Babi? Mě se neptej, já už radši obědvám. Proboha, a kdy jsi snídala? Když jsem v noci čekala, abych si to pohlídala. Kolik že bylo? Dvě nebo ve tři ráno? Ptáš se postaru nebo ponovu? Ale počkej, říká soused, že prý se to mění až v neděli. Tak teda kolik je, když se to nemění? Proboha! Proč nám to děláte? Natahuji místo hodin moldánky.
Sylva Heidlerová
Nehanobme pomníky Covidem! Možná slyším trávu růst.
Oslavy osvobození 75. výročí konce druhé světové války proběhly v České republice bez jásotu, bez potlesku, s pietou. Doznívala vlna pandemie chřipky Covid-19. Bohužel někde se řečnilo i mlčky, a to slovy do kamene tesanými.
Sylva Heidlerová
Tak trochu za čárou … první linie
Pohřby v době pandemie jsou vzácnou společenskou událostí. Bez ohledu na počet přítomných jsou povolené - s kondolencí, v rouškách, s odstupem. Smuteční síň je dezinfikovaná.
Sylva Heidlerová
Bez vás to zvládneme!
Květná neděle, čtvrtý týden karantény. Nesmíme se navštěvovat. Nakupujeme jen to nezbytné, ven vycházíme v nejnutnějším případě, ne více než dva lidé v metrových odstupech. Jsme lidé disciplinovaní, vláda nás chválí.
Sylva Heidlerová
Jak jsem nakoupila, tak prodávám
Manžel si už léta libuje v obchodních centrech. Přesto že je samotář a introvert, a nebo možná právě proto. Tvrdí, že mu velký, anonymní prostor vyhovuje, od nikoho rady nepotřebuje, notabene ode mne.
Sylva Heidlerová
Úředníkova kariéra roste s počtem podřízených
Právě odjeli. Tři úřednici strávili v cizí kanceláři dva dny. Namátková kontrola z ministerstva „bez důvěry“. Žádná pochybení odhalena nebyla. Předpokládáte úlevu?
Sylva Heidlerová
Panebože, to by nás ti Němci hnali...
Nedělní podvečer. Sněží, je námraza. Jedu v koloně, vracíme se z divadla. Z pohádky o čertech. Vzadu v dětské sedačce si malý chlapeček ještě pobrukuje melodii z pekelné scény.
Sylva Heidlerová
Voli, voli, voliči a okrskoví komi, komi, komici
Že ve volebních místnostech dochází k pochybením, manipulacím a dokonce k podvodům o tom žádná? Kdo za to odpovídá a kdo za to platí?
Sylva Heidlerová
Život na jehlách aneb kdo mi jednou jehlu navleče?
Moje životní ponaučení: ženám pod padesát prodáš jehly leda v obuvi. Ty na jehlách žijí. Ženy po padesátce je hledají v kupce sena, ty s nimi šijí.
Sylva Heidlerová
Za Pandrholu a jeho koblihu
Zákon o střetu zájmů - novela. Veřejnost sleduje příjmy politiků - ministrů, poradců i primátorů. A jéje. Veřejnost registruje příjmy politiků - starostů, místostarostů, radních i zastupitelů. Nechoď, Vašku, s pány na led...
Sylva Heidlerová
Narodila se máma
Byla krásná, byla milá, byla chytrá, zkrátka fajn. Navrch radost, uvnitř smutek, a tak trochu skrytý žal. Potkaly jsme se. Co na ni já?
Sylva Heidlerová
Když jsou rodiče rukojmími svých dětí. Interaktivní blog.
Byli jednou jedni manželé, kteří založili hospodu. Co hospodu - penzion i usedlost. Dřeli do úmoru od nevidím do nevidím, posluhovali zákazníkům i dobytku. A vychovávali tři syny. Nezvonil zvonec, nebyl pohádky konec.
Sylva Heidlerová
Bez vody nelze žít. A já byla takový skrblík. A takový škodič!
Parno, dusno, sucho. Požáry! Žízeň! Tiskové agentury napříč světem i náboženstvím hlásají: Lidstvu dochází voda. A bez vody nelze žít, dodávají oslovení odborníci.
Sylva Heidlerová
Není kouře bez ohýnku, není nad pokakanou plínku
Měla jsem je ráda, ty dřívější hospody. Útočiště dospělých, do kterého děti mohly nakukovat jen zpovzdálí a s touhou. V krčmě jsme si kupodivu rovni, jdeme tam za stejným účelem. S přídechem zapovězeného se těšíme,
Sylva Heidlerová
Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán! Něco o tom vím
V recepci chatové osady zaslechnu telefonní hovor: „Ne, ne, jízdní řády v hlavě nemám, nemůžu vám pomoci. Ne, tady v lesích není internetové připojení. Too joo! Veřejná doprava u nás občas funguje.“ Začnu se ošívat...
Sylva Heidlerová
Vážená společnosti Českých drah, jménem autorky se omlouvám za komplikace při čtení blogu
Jedu si pro cenu bloggerů! Vlakem do Prahy a zpět. Jízdenku kupuji elektronicky, včas, vybírám ji pečlivě. Mojí podmínkou je vystoupit na Smíchově cestou tam a ve stanici Plzeň – zastávka cestou zpět.
Sylva Heidlerová
Dejte nám svátek! S celou demisí
Poznáme státní svátek podle toho, že vlají prapory na úřadech? Že klademe věnce? Kéž by to bylo tak jednoduché. Vláda nám stanovila daleko komplikovanější rozlišovací znamení.
Sylva Heidlerová
Je libo vytřít si Masarykem?
Během společné návštěvy kamarádka odskočí na toaletu. Vzápětí se vrací a rozpačitě prosí o ubrousek. On tam není papír? Je, ale ten já prostě použít nedokážu. Nechápu.
Sylva Heidlerová
Život se musí užít! Ten mají rodiče jen jeden, zato dětí, těch mohou mít...
Tak jaképak ohledy a štráchy. Chtějí brát beze ztrát. A jejich děti to budou chtít taky. Pořízení nového cestovního pasu odkládám na dobu nezbytně nutnou. Nerada totiž trávím čas v místnosti přeplněné lidmi.
Sylva Heidlerová
Jak jsem v nemocnici prozřela, aniž bych u okna byla
Banální operační zákrok ve fungl nové nemocnici. Nejistá ve svých pocitech i projevech tisknu ráno zvonek s nápisem gynekologie. Záhy jsem zdrcená.
Sylva Heidlerová
Já vím, že správnej blogger tvrdej chleba má!
Bloggeři! Novodobá skupina podivínů. Ti, pro něž jsou vlastní slova terapií. Už rok k nim patřím. Rok jsem bloggerkou.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2429x