Bylo nebylo sobotní ráno, 25. března 2017, osm hodin polo - letního času. Babičko, to je přece hloupost, to říkáš špatně, vždyť teprve začalo jaro - jarního času! Ne, ne, říkám to správně, ale hloupost to je.
A babi, kolik je teda hodin?
Osm hodin, Pepíčku, ale správně je sedm.
„Babi, neříkej mi to špatně a správně. Já chci vědět, kolik je doopravdy.“ Pepiček už místo hodin natahuje moldánky. „Doopravdy to, Pepíčku, nevím.“
Mami, kolik je hodin? Počkej, podívám se. Maminka je svéhlavá. Na hru s časem nepřistupuje. Ručičkama na ciferníku už dávno neposunuje, jak kdo píská. Jen si prostě tu hodinku občas v duchu přičte či odečte.
Ale dneska, rychle, safra, se přičítá nebo odečítá? Při minulé změně to nezvládla a celá rodina šla chvíli proti proudu. Odpovědnost v určení časomíry jí svazuje myšlení.
Tati, kolik je hodin? Táta je precizní člověk, při každé změně poctivě obchází domácnost a posunuje. Jenže včera byl pátek, se štamgasty se v hostinci poveselili, a teď si nemůže vybavit: Posunul už v noci? Neposunul? Zkoumavě hledí na budík. Čas na domácích spotřebičích se rozchází.
„Jasné jako facka. Koukněte na ty hodiny, co jsou řízeny radiovým signálem,“ radí starší brácha.
„Které z nich to jsou?“
Tik, tik, tak tak. Tak tady je každá rada drahá.
Babi, a proč to vlastně nevíme?
Protože někteří lidé chtějí být ohlupováni a obelháváni. Myslí si, že když jim někdo zjara bere hodinu, že jim ji vlastně přidá. Sami sobě nalhávají, že mohou být déle na zahrádce. Taková pitomost. Svéprávný člověk přece ví, že den prodlouží jedině tím, že zkrátí noc. Že zkrátka vstane dřív a jde si lehnout později. Nezáleží přece, kolik kdo tvrdí, že je hodin. Nikdo, Pepičku, a tomu věř, ti hodinu do života nepřidá a nikdo ti ji nesebere. V tom se naše vrchnost šeredně plete a motá hlavy více lidem.
Čas je život. Nedá se vrátit ani nahradit!
Ježíši, teď si po sobě čtu ten blog. Nemám já to špatně? Není ono, když je osm, vlastně správně devět? Jíro, přeštelovals večer po té oslavě čas? Co by, mění se přece až za týden, posledního přece. Které hodiny jsou ovládány z toho Frankfurtu? Babi? Mě se neptej, já už radši obědvám. Proboha, a kdy jsi snídala? Když jsem v noci čekala, abych si to pohlídala. Kolik že bylo? Dvě nebo ve tři ráno? Ptáš se postaru nebo ponovu? Ale počkej, říká soused, že prý se to mění až v neděli. Tak teda kolik je, když se to nemění? Proboha! Proč nám to děláte? Natahuji místo hodin moldánky.
