Když se koupe blondýna i Archimedes

Jak léta šla, bylo načase rekonstruovat koupelnu. „Je to přece na dalších třicet let,“ zdůvodňoval nemalou investici manžel ve snaze naklonit si mě na svoji stranu. Ne že bych neužila masážní a perličkovou koupel, potažmo i světelnou šou, avšak cena byla na pováženou. „To barevné divadlo přece obdržíme zcela zdarma,“ papouškoval reklamní slogany můj muž.  „Je to sice podmíněné další objednávkou na koupelnové světlo s detektorem pohybu, ale zase ušetříme za drahé wellnesy. „Ve kterých nás stejně nikdy nikdo neviděl,“ reptala jsem čistě cvičně.

Čas běží a modernizace koupelny je hotová. Zbývá provést instruktáž, jak všechny ty vymoženosti správně používat.  Z manželova výkladu je zřejmé, že start, trysky, bubliny i ta takzvaná šou se ovládá pouze dotykovými tlačítky a jen délka jejich mačkání rozhoduje o síle a intenzitě masáže. „Když chceš skončit, jednoduše podržíš start o něco déle.“ Jasné jako facka, že?  A tak z nudy zkouším funkci pohybového čidla na světlo. „Nešermuj rukama, stačí přiblížit, podržet, proboha, zlehka, nebo ten spínač urveš.  Důležité je, že voda musí dosahovat nad trysky, “ hřímal manžel, který začínal být nervózní i kvůli tomu, že dcera omylem spustila čístící proces několikrát za sebou, což je prý poměrně nákladné. Dobrá, dobrá, počkám, až budu sama, a v klidu si všechno vyzkouším.

„První jde mamina,“ rozhodl manžel.  Zamkla jsem se, odstrojila a nasadila si čapku na ochranu účesu z hotelu Holiday Inn.

Voda natékala pomalu, vana je asi větší, než se zdálo.  Z dlouhé chvíle jsem přidala i trochu pěny. Výrobce to sice zakazuje, ale pro jednou, že?

Svlečená jsem přešlapovala z nohy na nohu, vlasy pod neprodyšnou čepicí začínaly svědit, zkrátka a dobře, přestávalo mě to bavit. Náhle jsem si vybavila Archimédův zákon: Těleso ponořené do kapaliny …

Opatrně jsem se položila do vany a voda dle předpokladu pěkně vystoupala k tryskám. Pojistila jsem to ještě pár milimetry navíc a spustila program.

Úžasný relax, báječný pocit. Zkusím tu světelnou šou. Po paměti jsem se snažila zapnout příslušnou funkci. Jako na potvoru se mi ale podařilo spustit trysky i bubliny na všechny způsoby a v plné síle. Vyjma prokletých barevných světel. Poposedla jsem si tedy blíž k ovládacímu panelu…, avšak podívat jsem se už nestačila. Hladina klesla a Archimedes mě nechal svému osudu. Voda stříkala všemi směry po celé koupelně.

První nápor sesadil z hlavy čepici, která groteskně zůstala viset na mém pravém uchu. Zděšeně jsem mačkala všechny knoflíky i start, ale z pochopitelných důvodů se mi nedostávalo potřebné trpělivosti. Nezbývalo než vyskočit a pod palbou zbaběle volat o pomoc. Sakra!

Zbrklý úprk z vany patrně spustil detektor pohybu a koupelnové světlo zhaslo. Řízením osudu se však naopak konečně spustila světelná šou.

Rázem jsem se ocitla v pekle. Ve vaně to vřelo všemi barvami, pěna se rozrůstala do neúměrných výšin, koupelnou otřásaly hromy, křižovaly ji blesky i plesky. Dokonalá  paralela rčení: „Tu máš, čerte, kropáč“.

Brodila jsme se šíleně klouzající podlahou a snažila se zastavit tu hrůzu!

A světe div se! Mokrou rukou jsem dostatečně pevně a dlouho udržela namydlené tlačítko START.

Vřídlo náhle zmlklo.  Ta úleva. Nastal čas prohlédnout si spoušť. No, co si budeme povídat. Potichu a rychle jsem začala následky vodní masáže likvidovat.

  „Jen pojďte dál, to víte, že vám koupelnu předvedeme, ale zrovna teď je tam už několik hodin naložená manželka. Úplně tomu propadla. Posloucháme ten hukot, rozjíždí to na plné pecky.“  Sousedé, kteří přišli okouknout ten náš nový zázrak, tedy poslušně čekají.

 „Ha, rychle, já nebo koupelna?“  Samozřejmě, že já. S pozůstatkem zoufalství a vizáží mokré slepice popravdě sděluji, že se skutečně jedná o fantastický, zcela nepřenosný zážitek. Manžel na mě přesto podezíravě hledí.  „No bylo to trochu bouřlivější,“ přiznávám a ve snaze ho potěšit dodávám, „rozhodně jsem ale v lepším stavu než naše nová koupelna!“