Také jsem něco podobného zažila, trvalo to naštěstí jenom tři dny. Ale z počátečního šoku jsem se brzy vzpamatovala , a ocenila jsem profesionalitu lékařů, slušnost a ohleduplnost sester. I to, jak se hezky chovali k jedné "starší "přebalovací" pacientce, která sdílela se mnou pokoj... Sestřiček si vážím, přeji jim vyšší platy i zmírnění požadavků na jejich vzdělání - jak to dnes odhlasoval parlament. Pacienti od sester potřebují spíš úsměv, pochopení a obětavost, než VŠ vzdělání... Která ze sester bude chtít, může si je přece doplnit..

Fajn, že jste tam byla tak krátce :-)

A nemyslete, ona i postel u okna má své nevýhody :-(

Pěkně jste to napsala. Myslím, jako tak nadějeplně :-)

Děkuji. Vím, že víte.

Ale to je pěkně napsaný. Ať je to, jak chce, ve finále jsme stejně všichni nevděčně šťastní, že nás dali dohromady a můžeme se jít uzdravovat domů.

Děkuju. Vděčně

vono jde spis o machry doktory, nez polstar a toaletak...ale na to kazdej prijde az tehdy, kdyz si lehne, doktori mu pomuzou a za dva dny jde zase domu do svy postele a zadek si utre treba hedvabim...pekne napsany!

asi tak

Zažila jsem totéž. Velké plus. Toaleťák jsem měla vlastní. A i polštářek navíc. Ale to nehrálo roli. Nejdůležitější byli lidi.

Takto jsem ráda, že nejsem výjimka

Já Vám povím, proč jste měla nejlevnější hajzlpapír. To mě přijede v práci vystřídat kolega, a vybalí z tašky 5 rolí toaleťáku a velký balík papírových ručníků. Když jsem se ho zeptal, proč taháš mizernej papír 800 kilometrů na druhej konec Evropy, dostalo se mi vysvětlení, že jeho kumpl z hospody dělá sanitáře v Ústecký nemocnici. Tedy tento bývalý komunista ušetří 2,30€, což je cena toaleťaku na celý rok.

Příšerná historka. Mě zase nadzvedlo, kolik plýtvání, úsilí a obalů stojí jedna studená nemocniční večeře - přebalené jabko, přebalený rozkrájený chleba, papírový tácek, přebalený sýr, přibalený umělý nožík, a celé zase přebalené. Mimochodem s tím nožíkem neukrojíte ani ten sýr, ani to jabko. Což znamená, že celé balení přijde rozhodně na víc než tři krajíce suchého chleba, které obsahuje.

Na začátku čtení jsem vám chtěl vynadat jak jste rozchcapena, ale dokonale jste si to vyžehlila :-) pěkně napsáno...

Děkuji za to, že jste dočetl až do konce

to nechápu. buď vím, co chci, nebo to nevím, a pak mi není pomoci.

bohužel, tyto jásavé články "jak jsem prozřela", které píší převážně ženy, jsou jednou z brzd toho, aby se stávající špatný stav změnil k lepšímu. Pokoje pro tři pacienty v zahraničí nejsou standard.

Víte, že s Vámi souhlasím? Bohužel máte pravdu a já jsem měla zkrátka a dobře štěstí.A proto jsem mohla jásat.Vůbec netvrdím, že nebylo a není co kritizovat. Jen jsem prostě viděla práci lidí ve zdravotnictví zblízka a zjistila, že za leckde a leckdy "špatný" stav oni nemohou. Jejich konkrétní práci a snahu jsem přehodnotila. Ne možnosti státního zdravotnictví a systému.

Moc pěkné

Nic proti, ale tady v Čechách neplatíme dost. Je potřeba si uvědomit, že v poměru cena/výkon dostáváme zatraceně dobrou péči, i přes všechnu korupci a plýtvání.

Jinak, souhlasím, že vše je o lidech. Když se mi hrabali v koleni, doktoři vynikající, sestřičky vypruzené, rehabilitační sestra ani nedorazila na pokoj. Asi ten den měla jiné starosti, takže se na mě vybodla.

A také jsem si platil samostatný pokoj a dával si zatracený pozor, abych ho dostal. Vzpomínám, když mi kdysi operovali nosní přepážku. Na pokoji čtyři chlapi, všichni nos ucpaný vatou. Chrápali jsme všichni, tak jsem poprosil o prášek na spaní. Dali mi ho bez váhání, asi na to byli zvyklí

tak o té zatraceně dobré péči sněte dál. Je to asi lepší, než si připustit realitu.