každému něco sedí, něco vadí...

Mně osobně asi nejvíc vadí, když nemají lidi ohled k lidem a chtějí prosadit pouze SEBE a svoje vidění světa místo toho, aby se domluvili a vyšli si vstříc... hledají dělítka místo pojítek...

Hezké ráno, Jano. Ano! Ale to už je na jiný blog...

Za nezahulené restaurace jsem jedině ráda, nebudu muset po případném nočním návratu řešit dilema, zda si hned umýt vlasy, nebo druhý den převlékat postel.

Ale plínka u stolu je trochu moc. Herničky v restauracích někdy jsou, ale přebalovací pult si fakt nikde nevybavuju (Mekáč nepočítám.). Možná to někdo nedomyslel.

V IKEA je také. Tam přes matky s dětma není vidět na konec Tam je to babyfriendly, několikrát jsem si tam taky dávala sraz.

Čmoud, který by se dal krájet, mi v hospodách asi chybět nebude, ale máš naprostou pravdu: nepleťme si pohostinská zařízení s dětským hřištěm. Každý k svýmu: štamgasti do svý knajpy (zahulit si můžou venku) a dětičky na pískoviště a prolézačky.

Pavlo, to je hezký. Každý k svýmu. Děkuju.

hmm, horda rozmazlenců, totální selhání rodičovské výchovy....to je mi generalizace. Já znám jednu nebo dvě hospody s dětskými koutky,víc fakt ne..tady mám skoro pocit, že nejvíc dětských koutků mají hospody,,,.zkrátka ,co mi vadí je, když se věci nějak příliš moc přibarvují ku obrazu svému k uchycení davu. A to i tehdy, když jsem taky názoru, že se člověk na pokecání těší...omlouvám se. Navíc všechny země Evropy jsou na děti v restauracích zvyklé a tenhle moderní přístup - celá rodina v restauraci, mají dávno bez křeče pod kůží. A tak mi toto blogové pojetí připadá bohužel jako uchycené v tenatách - rodiče, potažmo matka, má přece sedět na zadku doma a dbát na výchovu...omlouvám se podruhé, leč nepomůžu si.

Nepřibarvuje se k uchycení davu, ale k uvědomění si stavu. Mmj. neviděla jsem tolik dětských koutků v místech, kam tolik nepatří. A že to mají jinde? To mi trochu připomíná dětskou výmluvu: dostal jsem čtyřku,ale ostatní měli pětku. Radko, neomlouvejte se, já mám slušnou diskuzi ráda. Nikdo nemáme patent na rozum, a toto je parádní zpětná vazba.

Moc hezky jsi to napsala :-) Svobody rapidně ubývá, tak piš, dokud i to nezakáží ...

Děkuji. Ráda Tě tu vidím.

Je to trochu dvousečné. Nemůžete míchat nálevny s kavárnami a restauracemi. Když už ale vezmeme neutrální restauraci,tak kde se dítě naučí stolování a slušnému stravování? Jiná věc jsou dětské kouty,které jsou opravdu jako pěst na oko.Já si nedovedu představit situaci doma ve které rodiče jí u stolu a děti pošlou ke koutu.Jak se má pak naučit jíst,když ne u jednoho stolu s dospělými?

To je ta falešná ženská iluze,že zvládá více věcí najednou. Pít kafe,kecat a ještě hlídat dítě! Tak buď obětuje svůj volný čas a naučí svého potomka chovat se slušně ve společnosti, nebo ať si sežene hlídání a jde si odpočinout do kavárny.

Souhlasím s vámi. A jak můžu míchat? To smíchal už někdo jiný a jinde. Ony dámy - obtěžkány kačárky - mohou všude, a zakázáno je kvůli nim údajně také úplně všude. V tom je rovnost nálevnám i restauracím. A učit správnému stolování v hospodě? No potěš, to je odvaha. Copak vy jste neviděl, jak děti příkladně a samy autoritativně pokřikují na číšníky? Děkuji za příspěvek.

Karma,karma a 100x karma. do hospody se chodím odreagovat,popit a poklabosit,bez toho,abych musela neustále odbihat a chytat mezi stoly mého syna.

Šárko, díky. taky bys ale mohla sedět a bavit se. Leckdy je to tak, že mezi stoly ty děti chytá někdo jiný

Mám to, Sylvo, stejně. Ač jsem s dětmi "ven" chodila (ale musely se chovat jako velké, ne jako mimina) už v "pravěku", dneska se restauracím, kavárnám a hospodám s dětským koutkem zdaleka vyhýbám. Mám děti ráda, sama mám maličkou, kouzelnou vnučku, ale jsem přesvědčena, že do každého prostředí patří to správné chování. A v kavárnách se prostě nehraje, ale zbaští pohár, v restauraci se nelozí po stolech a nekřičí na celou místnost, o těch plenách na stole ani nemluvím.

Většina maminek zvládá jít někam s dětmi a pěkně se jim věnovat.

No a pak je tu ta velmi viditelná, nebezpečná menšína...

Mluvíte mi z duše. Kamarádka si čančala promoční oslavu, zamluvila stůl, a vedle se nehorázně bavila horda cyklistů v dresech s drzými dětičkami. Ale vím, ti malí za to nemohou. Oni u všeho být nejchtějí, jen jim zkrátka nic jiného nezbývá. Děkuju!